O životě velitele pandurů barona Františka de Trenck.........

Doba o níž budeme hovořit,je obdobím plným válek,které vedla mladá císařovna Marie Teresie v letech 1740-1748 proti velké koalici Francie,Pruska,Bavorska a Turecka.Tyto války známe z dějin jako války o rakouské dědictví nebo také jako války Slezské.Císařovna v nich přišla o Kladsko,Nysu,ale málem také přišla o Čechy a Moravu.Hlavním protivníkem jí byl pruský král Fridrich II.Jeho dokonale vycvičená armáda ,několikrát vážně ohrozila císařský trůn i samotné hlavní město habsburské monarchie Vídeň.Jedním z mnoha kdo nabídl mladé panovnici své služby,ale i duši byl baron Franz von der Trenck.Tento ostřílený válečný harcovník do války za císařovnu a Habsburský dům, poslal svůj soukromý sbor divokých vojáků od turecké hranice,pro něž se vžilo označení panduři.Trenck sám byl osobou na nejvýš zajímavou.Na jedné straně obrovská statečnost v boji,nezměrná inteligence -ve své době platil za uznávaného odborníka na anglickou literaturu,hovořil plynně sedmi jazyky,hrál na housle,psal básně,na druhé straně barbar s nezkrotnou povahou,bezmeznou arogancí a brutalitou.Válečné úspěchy jeho pandurů byly vykoupeny násilím,loupením a drancováním.Ani tato skutečnost však Trenckovi neubrala na popularitě,plukovník baron Trenck se stal ještě za svého života legendou.Baronova legenda rostla i po jeho smrti v roce 1749,bylo o něm napsáno desítky knih v nich Trenck vystupuje jako romantický hrdina bojující za svobodu utlačovaného lidu apod. Na Trencka si vzpomněl i světoznámý spisovatel ,otec Vinetoua Karel May v knize „Pandur a Grenadýr ,která vyšla v roce 1883 v Drážďanech.Likérka v chorvatské Požeze dodnes vyrábí koňak(vinjak) s názvem „Barun Trenk“.Nechejme legendu legendou a vraťme s o 295 let na zpět do krásného starobylého Italského města Reggio v Calabrii kde celý příběh začal. Franz Trenck přišel na svět 1.1.1711 jako třetí syn podplukovníka Johana Trencka a Anny Marie rozené Kettlerové.Příchod na tento svět se Františkovi trochu nepovedl,zdálo se totiž,že dítě je mrtvé.Porodní bába malé tělíčko vykoupala ve víně.Tak zapálila jiskru života v malém organismu.Podlé dávné pověry se člověkovi,který je při narození vykoupán ve víně bude smrt vyhýbat velkým obloukem a skutečně.V šesti měsících spadl do ohně a utrpěl vážné popáleniny.Jako čtyřletý synek si hrál s otcovou nabitou pistolí a málem se zastřelil.U Salerna ho potkala další nehoda.U kočáru v kterém cestoval se v plné rychlosti zlomila oj.Neovladatelný kočár se řítil do propasti.František včas vyskočil.Necelé tři kroky od něho zela hluboká propast.Vyhnula se mu i epidemie neštovic,přežil podchlazení když se pod ním prolomil led.Trenckové mají vojenské řemeslo v krvi-rozhodl otec Johan proto začíná brát na své cesty po garnizonách i malého Franze.Oba starší syny ponechává v péči přísného vychovatele.Jako sedmiletého ho vzal otec sebou do bitvy u Bělehradu.Vítězství Eugena Savojského bylo ohromující.Neuběhlo ani 14 dní a císařské vojsko obsadilo skoro celé Srbsko.Obyvatelstvo Rakušany vítalo jako osvoboditele od Tureckého útlaku.Na malého Františka tu všechno dělalo obrovský dojem.Nikdy neviděl tolik vojska pohromadě.Nejen válčení se měl František učit,Trenckova matka si prosadila,aby se chlapec také náležitě vzdělával, je přeci šlechtic.V uherské Šoproni kam byl otec Trenck přeložen,byli chlapci zapsáni do zdejší jezuitské koleje.Domácí učitel ,který do rodiny pravidelně docházel devítiletého Trencka obstojně doučil latině a matematice.Franz zanedlouho předčil i své starší bratry.Měl vskutku veliké nadáni.Co jiní museli biflovat celé týdny naskládal si mladý Trenck do hlavy už po prvním přečtení.Velice pěkně hrál taky na housle nebo zpíval v kostelním sboru.Pokud měl někdo z profesorů nějaké výhrady tak to bylo jen kvůli chování."Na výtky reaguje nedůtklivě ba vzpurně",stěžovali si matce," neochotně se podřizuje školnímu řádu,se spolužáky jedná povýšeně.Stačí jen křivé slovíčko-a v zuřivosti by dokázal člověka snad i zabít".Starý Trenck nebral stížnosti profesorů vážně.František nebude přece knězem,jeho řemeslem bude válka.Dalšímu náležitému vzděláni se Trenckovi dostalo na gymnáziu v Chorvatské Požeze. Mladý Franzi má také talent na jazyky.Kromě němčiny zvládl italštinu,latinu,naučil se také francouzsky a za pár měsíců co strávil v Šoproni byl schopen domluvit se i Maďarsky.V roce 1725 všichni tři bratři Trenckové úspěšně zakončili gymnázium.Nadále se budou mojí chlapci zdokonalovat pouze ve vojenském řemesle,rozhodl otec.Chlapci ochotně odnesli brašny s učebnicemi do komory,pryč s tím hnusným učením.Teď se před nimi otvírá zcela jiný život. Trenck vojákem V čase krásného teplého babího léta roku 1727 vstupuje Franzi do pluku hraběte Palffyho v hodnosti praporčíka.Mladý baron se stává čím dál tím více přitažlivějším a náležitě svého vzhledu využívá:vyzařoval z něho italský temperament spolu se statnou skoro dvoumetrovou postavou a hezkým obličejem pod velkým orlím nosem měl pěstěný tenký knírek po husarsku zakroucený nahoru.Kavalír,každým coulem.Ženy se v jeho posteli jen střídají.Jednou je to vdaná panička jindy zase mladá pohledná dívka.Hraběnka,měšťanka,baronesa,nebo jen prostá děvečka z kuchyně-nedělá rozdílu.Ještě před nástupem k regimentu si chtěl baron užít s jednou hospodskou posluhovačkou.Jak to v jeho životě bude ještě mnohokrát ztropil náležitý rozruch.Bylo to asi takto:Hospoda se pomalu vyprazdňuje,jeho kolegové důstojníci se vrávoravě odebírají do pokojů pro hosty.Jen Trenck sedí u stolu dál, je mu špatně,vypil moc silného vína.„Je vám zle,pane?„ uslyšel za sebou příjemný ženský hlas.Dívka mluví srbsky,Trenck jí rozumí každé slovo.„Pomohu vám vstanout,pane„ Narovnal se , zastřeným pohledem se dívá před sebe.Náhle zaznamenal vedle sebe krásnou mladou dívku,jeho ruka bystře vjela do výstřihu a zašátral jí po ňadrech.„Ale pane,„ děvče ho praštilo přes ruku.„já jsem si chtěl jen šáhnout na ty tvoje krásné....„ bručí Trenck.Do cesty se jim však postavil hospodský pomocník,který na svojí dívku žárlil,že se nechá osahávat od toho mladého důstojníčka.„Snad si nechceš něco začít s tímhle ožralou„ zahučel výhružně.Baron na chlapce upřel svůj krvavý pohled:„Chceš přes hubu,hnuse!!!„Franzi neměl nikdy od slov daleko k činu, jeho obrovská pěst přistála na chlapcově obličeji.Co bylo dál si můžeme lehce domyslet. Díky nesčetným pletkám se ženami vyvolá několik soubojů s podváděnými manželi i se svými nadřízenými.Ze všech vyšel se zdravou kůži a jednou dokonce se ctí.Baron je chlapec jako jedle,není divu,že se ženám tolik líbí.Jeden malér ,ale střídá druhý.Poručík von Gruenbach ho přede všemi hrubě urazil,když si Trenck nevědomky sedl na jeho místo v důstojnické jídelně.„Kdo vám dovolil Trencku sednout si na moje místo.Ihned vypadněte„.Praporčík Trenck se zvedl hlučně od stolu,přimhouřenýma očima si změřil o hlavu menšího poručíka -zahořel zlostí.„Tu urážku mi pane zaplatíte krví,volím kord“.Souboj se konal druhý den ráno v parčíku za kasárnami.Za několik minut bylo po souboji.Poručík si držel zkrvavenou tvář.Vítězný souboj získal praporčíku Trenckovi uznání i respekt mezi důstojnictvem i v kruzích Bělehradské vyšší společnosti. Mladý Trenck byl také vášnivým karbaníkem a požitkářem.Jednou mu u karet došly peníze.Požádal proto svého sluhu ,aby ho založil.Ten ovšem odmítl a to se mu stalo osudným.Trenck se tak rozzuřil,že milému sluhovi rozťal šavlí lebku.Pak znovu přisedl ke stolu zapálil si dlouhou porcelánovou dýmku a klidně pokračoval ve hře. Trenck se žení V dubnu 1729 se Palffyho pluk přesouvá do Slavonské metropole Osijeku. Trenckovi se velmi ulevilo,v Bělehradě už pro něho byla půda pod nohama až příliš žhavá.Milostné pletky,nevázané pitky ,souboje a rvačky mu získali špatnou pověst.Ve slušné společnosti se stal nevítaným hostem.Je čím dál více hádavý ,vznětlivý zvláště když se více napije vína.Těch deset soubojů mu taký moc na oblibě nepřidalo.K pověsti opilce se přidružilo ještě renomé rváče.Za několik dní byl praporčík Trenck pověřen důležitým úkolem:Zástupce velitele pluku mu svěřil zapečetěnou listinu pro velitele pevnosti v Petrovaradínu.Byl to úkol velice nesnadný,protože po kraji se potloukali turečtí bandité a různá jiná loupeživá chátra.Mladý Trenck byl sice známý výtržník,ale nikdo mu nemohl odepřít odvahu,statečnost ,medvědí sílu a jeho skvělé jezdecké umění,spolu s virtuózním ovládáním palných i sečných zbraní,sotva by mohli najít u celého pluku vhodnějšího kandidáta pro splnění tak nebezpečného úkolu.Do pevnosti dojel po několika hodinách, naštěstí bez úhony.Splnil svoje poslání a byl pozván do bytu samotného generála von Tiller.Od tohoto pozvání si předem nic nesliboval.U prostřené tabule čekala Trencka generálova manželka a jedno velice milé překvapení-štíhlá půvabná dívka,mladší dcera generála von Tiller- Josefína.Trenck na několik okamžiků oněmněl. Byla to láska na první pohled.Mladý baron dosud nepomyslel,že by se mu něco takového mohlo v životě stát.Dívky a ženy byly pro něho prozatím jen povyražením z nudy,lehkovážným ukojením prostopášného chtíče.Objímal je,miloval se s nimi,bez hlubšího citu,někdy až s cynickým zanedbáním něžností milostných hrátek.Co ho potkalo s Josefínou bylo i pro něho ohromující.Stále ji měl před očima.Krásný obličejík,malá rudá ústa,modré oči s dlouhými řasami.Kašel,kouř a lásku lze zakrýt jen velmi těžko.Milostná psaníčka začala putovat mezi Osijekem a Petrovaradínem oběma směry.Občas v úloze posla lásky,posloužil i bratr Josefíny poručík Tiller s nímž se Trenck spřátelil. Jenže ani návštěvy jeho milované Josefínky se neobešly bez extempore,jak Trenck vzpomíná ve svých pamětech:“Při jedné návštěvě v Petrovaradínu,kam jsem zajížděl za svojí láskou,jsem zabředl do rozepře s důstojníkem Daunova pluku,to jsem poznal podle žlutých knoflíků a vínově červeného vyložení jeho kabátce.Hrubě mě urazil.Slezl jsem z koně a dal jsem mu facku,že upadl na zem...“František baron Trenck byl v rodině generála Tillera pro svůj sličný zjev,slibné postavení i velice solidní rodový původ shledán jako vhodný ženich pro jejich dceru Josefínu.Nastala však jiná překážka a tou byl stárnoucí mrzout otec Trenck,měl pro svého syna vyhlédnutou jinou nevěstu a se sňatkem nechtěl souhlasit. Jenže František byl tvrdohlavý a hrdě si stál za svým:„Josefína nebo nic„.Na sklonku roku 1730 se konalo zasnoubení a o několik měsíců později svatba.Nakonec byl se snachou spokojen i otec Johan Trenck. Josefína se záhy po líbánkách ocitla v požehnaném stavu.Nastal rok 1731 nový majitel pluku princ Sachsen-Hildburgausen,měl na mladého Trencka hned od začátku políčeno.Určitě si přečetl jeho osobní záznamy:pitky,souboje,milostné pletky.Nový majitel usoudil,že poručík von Trenck bude asi pěkný dárek,proto se rozhodl zvláštním dekretem Trencka z armády propustit.„Teď když byl můj syn František propuštěn tak hanebně z armády„ rozhodl se otec Johan Trenck koupit novomanželům panství Brestovac ve Slavonii na území dnešního Chorvatska.Na odjezd do nového domova však musel zamilovaný pár ještě chvíli počkat.Mladá baronka Trencková porodila krásného zdravého chlapečka,kterého pokřtili po otci František.Skoro čtvrt roku uběhlo než doktoři usoudili,že mladá maminka a synáček František snesou čtyřdenní jízdu v kočáře.Nové panstvo vítá dav čeledínů,děveček,služebnictva i drábů.Josefína si se zalíbením prohlíží krásný žlutě omítnutý zámek s červenou mansardovou střechou.Oddaně se přitiskla ke svému muži a vydechla blaženě"Ach Franzi,to všechno teď patří nám" Jenže takových krásných chvilek bylo v jejich krátkém manželství jen poskromnu.První tři roky společného života přinesly oběma pramálo radosti.Jejich prvorozený syn zemřel, asi na záškrt.Trenckům zemřelo i druhé dítě a kojenecký věk nepřežilo ani třetí.Společný život s divokým manželem je pro Josefínu jedno velké utrpení,nejen,že jí neustále podváděl ,ale jeho jedinou zálibou a krutou vášní se stal lov zbojníků v okolních lesích.Baron je čím dál více lačnější po krvi.Jeho ozbrojená družina proniká i na panství okolních šlechticů,kde likvidují početné bandy loupežníků.Se svými pandury se každý den vydává po stopách zbojníků.Oběšenců se houpalo kolem silnic víc a víc."Zabiju každého,kdo vztáhne ruku na mě nebo moje poddané" prohlašuje Trenck po okolí.Jenže místo vděku za to že kraj zbavil loupeživé chátry je odsouzen k peněžité pokutě.„Rozsudek odmítám„rozkřikl se baron“.Za urážku soudu byl uvržen do vězení.Trenckem cloumala zuřivost.Jenže Franzi je hlava dubová,nechce se mu ustupovat takové odporné nespravedlnosti.Denně se dusí zlostí.Kdyby zaplatil byl by ihned propuštěn.Ve vězení navíc onemocněl žloutenkou a vypadá,že brzy si pro něho příjde zubatá s kosou.Až na přímluvu svého tchána generála von Tiller byl konečně propuštěn. V Trenckově odsouzení hrála hlavní roli závist:Jak by to u dvora vypadalo,kdyby se na stůl samotného císaře dostalo hlášení,že nějaký přivandrovalec dokázal zlikvidovat loupežníky a oni jen seděli se založenýma rukama.V Brestovaci však na něho čekala další zlá novina.Mnohem horší než ta patálie s pokutou, na jeho panství vypukl mor.S morovými příznaky ulehla i komorná na zámku.Během tří dnů již klepala na nebeskou bránu.Nakazila se i jeho krásná Josefína.Trenck tvrdošíjně odmítal věřit,že Josefína brzy zemře.Baronka Trencková opustila tento svět,oznamoval umíráček na věži Brestovackého kostelík a téhož dne dodýchala i Trenckova třináctiměsíční dcerka.Pouhých šest let trvalo Trenckovo manželství.Co počít? Za Rusko,proti Turkům Život jde dál.Franz Seraph baron de Trenck* se rozhodl najít zapomnění ve válce.Když mu rakouská armáda dala košem,rozhodl se nabídnout své služby ruské carevně Anně Ivánovně.Napsal dlouhý dopis,který odeslal ruskému velvyslanci do Vídně.Za několik týdnů se mu dostalo odpovědi:Baron Franz von der Trenck se s povděkem přijímá a carským dekretem je jmenován rytmistrem v husarském pluku.Je mu dovoleno naverbovat dvě eskadrony husarů v počtu tří set mužů.Rytmistr Trenck nechť se dostaví se svými lidmi do polního ležení maršála Muennicha.Táhl přes Uhry,Karpaty do Halíče o dobrodružné příhody nebyla nouze.Když přecházeli řeku Vislu,pod Trenckem se probořil led a málem se utopil ve studené vodě. Někde u Kijeva se připojil k 300.000 armádě maršála Muenicha ovšem už od počátku v ruském vojsku se Trenck nedokázal vyhnout konfliktům s nadřízenými .Jednou dokonce hrubě zfackoval svého velitele v hodnosti plukovníka.Na druhé straně byl také vyznamenán za statečnost při přechodu přes řeku Bug.Dočkal se i povýšení na majora.Působení Trencka v ruské armádě není jinak příliš zajímavé většinu času, prohýřil s děvkama na Ukrajině,ale vzpomeňme několik jeho hrdinských činů:jednou navrhl maršálu Muenichovi,ať promine jeho potrestáni,když se vrátí z boje se třemi useknutými tureckými hlavami.Úkol nesplnitelný,ovšem ne pro Trencka.Za půlhodiny se Trenck vrátil zakrvácený,raněný,ale u sedla měl přivázané čtyři useknuté hlavy.S ďábelským úšklebkem ve tváři je hodil před udiveného maršála Muenicha.Známa je i další příhoda z bitevního pole.Jeden Turek baronovi vrazil do břicha kopí,což mohlo znamenat jeho konec.Trenck si však kopí z břicha vytáhl,vzteky ho přelámal hodil ho po nevěřícně zírajícím Turkovi a odcválal.V Rusku se Trenck seznámil s mladičkým poručíkem psovského regimentu Ernstem Gideonem Laudonem.Trenck v té době nemohl tušit,že nevypočitatelný rozmar náhod ho právě sblížil s mužem jemuž daly sudičky do kolíbky skvělou vojenskou budoucnost a jednou bude stát v hodnosti polního maršála v čele celé rakouské armády.Dnes večer se ale v Trenckově stanu nevázaně opíjejí a klábosí.Kromě poručíka Ludona neměl rytmistr Trenck v celé Muenichově armádě jediného přítele.Trenck má i nadále konflikty s nadřízenými,je několikrát odsouzen k těžkému žaláři kde je dokonce přikován okovy ke zdi.Dalším vojenským soudem před kterým teď už major Trenck stanul je odsouzen k trestu smrti,za surové zbití velitele a urážku jeho mladé manželky.Trest je však zmírněn k vyhnanství na Sibiři,na přímluvu maršála Muennicha je 8.února roku 1740 z Ruska vyhoštěn.To by nebyl ovšem Trenck,aby odešel jen tak.Pro své potěšení si zakoupil dvě čtrnáctileté otrokyně Rebeku a Marusju. Zase doma-nuda,ale kdepak….. Rusko bylo pro barona Franze Trencka zážitkem na který nechce vzpomínat.Rychle překročil hranice a pokračoval v cestě Dukelským průsmykem přes Karpaty do Uher,koncem května 1740 se objevil v Levoči u svého 88 letého otce,který zde sloužil v hodnosti plukovníka jako velitel pevnosti.Nastala doba klidu a lenošení.František si užíval svobody plnými doušky.Pár týdnů si odpočinul a vydal se na dlouhou cestu domů. Nabílené domy s doškovými střechami,ostrý zápach hnojišť,stáda bučících krav, na Trencka dýchl pocit domova.Baron se pyšně rozhlíží,“tohle všechno mu patří“.I poddaní ho poznávají.“Náš pán se vrátil“.Trenck je dojatý až k slzám.Rád zapřádal rozhovory s vesničany,zvláště první dny kdy mu všechno připomínalo nebohou Josefínu a děti.Zastavoval se s kdekým.Chodíval do místní krčmy a zval sedláky ke svému stolu.Ledaco se přitom dozvídal.V kraji se za dobu co byl v Rusku znovu rozmohlo loupení a banditismus.Lesy byly plné zbojníků, přepadali kupce a pocestné.Odvažovali se i do vesnic,kradli dobytek,znásilňovali ženy a neváhali podříznout krk každému kdo se jim pokusil bránit.Zbojníci lezli do Slavonie jako potkani.Do Trenckova Brestovace si zatím netroufli.Stížnosti jeho poddaných ho popouzely k hněvu.Přijížděli i majitelé sousedních panství,všichni si stěžovali,že Slavonie se stala rejdištěm banditů.Vláda proti nim nasadila husarský regiment,ale bez úspěchu.Vojáci stěží uhlídají hlavní silnice,zbojníci si dělají co chtějí.Takové řeči přece on Trenck nemůže poslouchat bez odezvy.Co to jsou za divné řeči? Že by si loupežníci mohli dělat co chtějí,už jednou jim pěkně zatopil.Dokáže to znovu.Horkokrevnému Františkovi zraje v hlavě plán.Postaví si oddíl pandurů,naverbuje je na svém panství a náležitě je vycvičí.Vyhubí tu loupeživou havěť jednou pro vždy.Během dvou týdnů měl pohromadě dva oddíly po desíti mužích.S pečlivostí sobě vlastní je důkladně vyzbrojil hanžáry,nožy,pistolemi a karabinami ze svého soukromého arzenálu.Právě včas.Ještě ten týž večer přiběhli na zámek rozrušení poddaní a prosili pána o pomoc.Zbojníci přepadli jejich vesnici, loupí a hodlají podpálit jejich domy. Trenck vyskočil rozžhavený zlostí na koně , vydal striktně rozkazy:„Panduři do sedel!!!„Prvně chytili jen jednoho banditu, nejdříve zapíral,ale po důkladném mučení promluvil. Na základě jeho udání panduři pochytali ještě další tři.Bez dlouhých cavyků je nechal Trenck pro výstrahu oběsit.Boje s bandity byly nebezpečné.Každý pandur se snažil ze všech sil,aby nepadl lupičům do pracek.Dobře věděl,že by ho nečekalo nic jiného než krutá smrt.Jednou baron narazil na dvacet zbojníku ukrytých v lesní skrýši.Dvanáct jich na místě podřízli,další zajali.Zajatce dílem pověsily dílem umučili k smrti.Vedle věšení a sekání hlav nalezl Trenck zálibu v tradičním tureckém způsobu popravy naražením na zašpičatělý kůl.S přispěním špehů se baron dostal na stopu dalšího vůdce velké bandy -Vidjaka.František po něm šel jako honící pes.Jenže zrada byla v tom,že ta pakáž lotrovská přesídlila na tureckou stranu.Trenck v hlavě spřádal další ďábelský plán.Narušení státní hranice by Turci určitě nenechali bez odvety.Půjde si tedy pro banditu sám jen s jedním pandurem.Nepozorovaně přebrodili hraniční řeku Sávu, v Turecku se vydávali za podomní obchodníky.Čekali na Vidjaka do tmy,ale marně.Zatím prohledali jeho dům,našli skrýše plné kradených věcí.Vidjakova otce donutili několika ranami bičem,aby šel s nimi. Vidjak se tiše plížil v jejich stopách.U řeky si s Trenckem začali vyměňovat sprosté nadávky.Baron se nechal vyprovokovat, to se mu málem stalo osudným.Stáli proti sobě v naprosté tmě.Jen oči jim jiskřily.„Tak tě konečně mám,svině„ syčel zlostně Trenck.„Věděl jsem,že jsi zasranec,teď jsem tě chytil a půjdeš se mnou do Slavonie.„Říkáš blbosti,barone„ smál se Vidjak.„Já mám dvě pistole a ty máš jen šavli„. „Ty hajzle!!„ křičel Trenck „pokud se mnou nepolezeš dobrovolně,tak tě k tomu přinutím„.Chytil Vidjaka za rameno,svojí medvědí silou mu začal drtit klíční kost. Vidjak však nebyl žádné tintítko,ale taky pořádný hromotluk a vysmekl se .V mžiku držel v ruce nabitou pistoli.Trenck však byl rychlejší než lupičův prst na spoušti.Rychlým švihnutím šavle srazil Vidjakovu hlavu,zkrvavené tělo se sesunulo do vlhké trávy.Trup hodil do řeky ,hlavu vzal sebou jako trofej.U první Slavonské vesnice jí pro výstrahu narazil na kůl.Trenckova sláva se šířila jako příbojová vlna po celém Slavonském kraji.„Vivat Trenck„ volali nadšení poddaní,opět mohli jezdit beze strachu se svým zbožím na trhy do Slavonského Brodu.Jenže ejhle opět žádný vděk z úředních míst.Spěšný kurýr z Osijeku doručil baronu Trenckovi předvoláni k soudu,že porušil zákon.Údajně si přisvojil pravomoci soudců,dokonce na něho vytáhli i to,že zavraždil tureckého občana.Franz nevěřil svým uším .Místo odměny,nebo alespoň poděkování,že obětoval spousty peněz,které si sice nahradil přisvojením bohaté loupežnické kořisti,nasazoval život pro veřejné blaho dokonce ve státním zájmu bude teď vláčen soudy.Takovou křivdu svět ještě neviděl.Tušil co zatím vším vězí:pomsta soudce von Sazenthal. „Hajzlové,svině„ spílal,lomil rukama „v žádném případě se k soudu nedostaví.“ Trenckova sláva nesměla v žádném případě doletět až do Vídně.„Je to tu znova.Ti odporní byrokraté„ lamentoval ve své pracovně a vztekle kopal do všeho co mu stálo v cestě.Je sice pravda,že zničil zbojnickou verbež,jenže jak by to vypadalo,když by si v hlavním městě mysleli,že nějaký divoký dobrodruh je pilířem zákona ve Slavonii.Guvernér Slavonie generál Guardani dotčený tím,že ho Trenck ignoruje vydal na barona zatykač.Trenck však něco tušil,proto uprchl do Františkánského kláštera ve vsi Velika kde požádal o azyl.Dne 20.řijna 1740 umírá císař Karel IV. na uvolněný trůn usedla jeho mladá dcera Marie Terezie.Pronásledovaný Trenck neměl jinou možnost než hledat zastání u ní.Po překonání všech nesnází dorazil koncem listopadu 1740 do Vídně.Uplynulo hodně vody v řece Dunaji než se konečně baron Trenck dočkal slyšení u císařovny.Před sebou ve zlatem ozdobeném křesle uviděl andělský zjev mladé císařovny.„Jaká to líbezná tvář„ pomyslel si v tu chvíli František. Byl tak ztrémovaný,že nevěděl co má říkat,co má dělat, ruce se mu nepříjemně potily.Pak sebral odvahu a hrdě pohlédl panovnici do očí.Ta si ho jen chladně přeměřila:„Pěkné věci jsme o Vás slyšeli barone Trencku„ Musel se hájit dlouho,nakonec Marii Terezii obměkčil.Popustil uzdu své bezbřehé fantazii když líčil zvěrstva ,kterých se bandité dopouštěli na nebohých vesničanech. Vychrlil ze sebe svojí obhajobu,kajícně poklekl a sklonil hlavu:„Teď ať mě má paní soudí„ zabralo to. „Zdá se,že jste jednal v dobré víře milý barone,co by jste si přál jako odměnu?„ „Bylo by pro mě obrovskou ctí,kdy by mě Vaše veličenstvo,přijalo do svého vojska„ vyhrkl.Pak Marii Terezii přednesl plán,který mu dlouho ležel v hlavě.Navrhl císařovně,že na svoje náklady naverbuje i vyzbrojí 1000 hlavý Chorvatský pandurský pluk.Jednotka jakou rakouská armáda neznala a o níž zatím nemá kromě Trencka nikdo žádnou představu.Trefil do černého,Marie Terezie byla jeho návrhem doslova nadšena.Zvláště nyní v téhle pohnuté době se ji dobrovolnický sbor náramně hodí.Když teď výbojný pruský král Friedrich II. klepe na bránu mocnářství a chce uchvátit její dědičné země.Z druhé strany chrastí zbraněmi Francouzi a Bavoři.

Rudí kapucíní-postrach Evropy Trenck vysvětluje,křičí ,rozčiluje se,lamentuje na byrokraty u dvorní vojenské kanceláře, nakonec se štábními důstojníky shodne:jeho vlastní sbor bude mít jednoho majora,dva kapitány,jednoho nadporučíka,pět praporčíků,jednoho ubytovatele,jednoho adjutanta,dva polní kuráty,dva doktory dvacet poddůstojníků,dvanáct hudebníků a 890 vojáků.Stejnokroj budou mít zcela svůj,totiž pandurský.Chorvatští ďáblové musí nahánět nepříteli hrůzu.Vysoká kožešinou lemovaná čepice,s převislým červeným dýnkem,červené široké kalhoty tureckého střihu,krátkou barevnou kazajku a červenou pláštěnku s kapucí.Způsobem boje se budou lišit od pěchoty,jejich místo nebude v žádném šiku,budou si počínat jako divoké šelmy,v noci pronikat do nepřítelova týlu,přepadat konvoje,tábory atd.Budou lovit kurýry a celkově vyvolávat paniku.Vniknou do nepřátelského města vyvolají zmatek otevřou do kořán brány pro vstup hlavních vojsk.K tomu je také novopečený majitel pluku vycvičí.O výbavu zbraněmi a žold se postará major Trenck. Franz .Konečně drží v ruce jmenovací dekret a spěšně se chystá do Slavonie,celý nažhavený,aby mohl zahájit verbováni rekrutů.Nedlouho po návratu do Brestovace,bylo jádro oddílu pohromadě.Tvořili ho zkušení zabijáci z Trenckovi bojové chasy.Z těch nejlepších jmenoval důstojníky a poddůstojníky.Major Trenck je se svým vojskem velice spokojen.Teprve třicetiletý Trenck se stává velitelem nejbezohlednější armády na světě.Sebranky zločinců a žumpy lidské společnosti.Někteří neměli na vybranou buď služba v pandurském sboru nebo smrt na šibenici.Jsou jako dravé šelmy,udržet takovou bandu na uzdě nebyla také hračka,ale Trenck si byl jistý že to dokáže,však on taky není žádný drobeček.Denně se pod Trenckovým dohledem pilně cvičí.Zápasení,šerm,střelba,bitky s noži,přepady i zdolávání překážek.Vzpoura. Tvrdost výcviku byla i na otrlé Chorvaty až příliš silná káva.Jednou kolem poledne se panduři cvičí ve střelbě.Z ničeho nic se ozve rána,pod majorem Trenckem klesne smrtelně zasažený kůň.Kulka určena veliteli,prolétla nebohému zvířeti hlavou.„Která svině,kdo to byl?„ zařval.Panduři stojí v řadě a mlčí.Kamenná stěna nenávistných pohledů.„Vzpoura se trestá smrtí,vy smradi„ rozléhá se Trenckův hlas údolím.Baron přiskočil k nedbale vyrovnanému zástupu,nahlas odpočítá,jeden,dva,tří.Čtvrtého chlapa uchopil pravicí za kabátec a násilím ho vytáhl z řady.Než se stačili vzpamatovat hvízdla vzduchem Trenckova turecká šavle.Pandurova hlava odletěla do vysoké trávy. A znova,jeden,dva,tři, a znova…,kalená ocel projela krkem.Trenck si otírá zkrvavenou šavli do pláště dalšího mrtvého.Poznal,že vzdor je zlomen,vztekle zasunul šavli do pochvy.„Chlapi mizerní,táhneme do války a tam budeme muset spoléhat jeden na druhého„ ,pronesl skoro otcovsky major ke zkoprnělým pandurům.„Teď buďte veselí,nechám do tábora poslat soudky s vínem a napijte se na moje zdraví„.Propukl jásot.Od této chvíle patřili panduři majoru Trenckovi a major Trenck patřil pandurům. 27.dubna vytáhl skvěle vycvičený pandurský sbor do Vídně.Obyvatelé byli předem vyrozumění o jejich příchodu.Ulice se plnily zvědavci,takové vojsko jak živ neviděli.Nastala přehlídka před císařovnou.Zaječela pandurská trubka,ozvaly se tamburíny,činely a ozembouchy ,zaduněly velké bubny,Vídní se hrnuli panduři.Snědá kníratá chlapiska s vlasy spletenými do copů.Ve předu jede na černém koni hrdý major Trenck v dlouhém červeném pandurském plášti,škubl hlavou doprava a tasenou šavlí vzdal hold panovnici.Davy Vídeňanů nadšené tleskají. Za neuvěřitelných pět dnů dorazili Trenckovi panduři přes Brno,Fulnek,Opavu,Krnov a Jeseník do Slezska k rakouské pevnosti Nysa.Hned druhý den zahájili bojovou činnost.Pruský král Fridrich II. brzy pochopil,že v jeho revíru loví neznámá šelma.Zabíjí tiše a beze svědků.Začaly se množit zákeřné přepady vojenských táborů,kurýři s depešemi mizeli neznámo kam.Ztratilo se i několik vozů s potravinami a střelivem.U cest se válejí mrtvoly pruských vojáků beze zbraní,bez bot s proříznutými hrdly nebo s hlubokými ranami v zádech.V pruském hlavním stanu narůstala nervozita.Panduři jsou tady,útočí zákeřně v boje muže proti muži jsou neporazitelní.„Po cestě z Vratislavi jede konvoj,doprovází ho oddíl vojska„ hlásí průzkumné hlídky.Major Trenck navrhuje zásobovací kolonu přepadnout.Maršál Neipperg nadšeně souhlasí.Dva dny a dvě noci se panduři pohybují lesem.Třetí noc zaujali postavení u cesty do Vratislavi.Třicet vrchovatě naložených vozů se valí po silnici.Na každém voze sedí voják s puškou.Trenck vyčkal až celá kolona vjede do lesa.V tu chvíli po obou stranách cesty vyrostly jako duchové mohutné postavy divokých chlapů v rudých pláštích.Seskakují z korun stromů,mávají šavlemi,puškami i dýkami.Mladý důstojník hmátl po kordu,ale už se válí na zemi s nožem v břiše.Pruští vojáci odhazují pušky,na odpor není pomyšlení.Dvacet kompanií pandurů s kořistí a zajatci se polními cestami plahočí k Nyse.Nedlouho po té se major Trenck zase dostal do potíží s nadřízenými a skončil ve vězení.Odmítl totiž potrestat pandury,kteří vyplenili ukořistěné vozy.„Kořist je naše a nebudeme se s nikým dělit„ rezolutně řekl maršálu Neippergovi.Na několik týdnů bylo svěřeno velení sboru jistému majoru Menzlovi a dopadlo to katastrofálně.Když byl Trenck propuštěn pro nedostatek důkazů a vrátil se zpět ke svému pluku, nevěřil vlastním očím.Panduři ho sice nadšeně vítali,ale bylo jich žalostně málo.„Kde jsou všichni?„ ptá se těch co zbyli.Během jeho nepřítomnosti uteklo do Slavonska přes tři sta mužů.Trenck stačil vyzvědět,že ti co odešli se vydali směrem k Vídní.Část svého pluku dostihl někde na jižní Moravě,panduři se před svým velitelem tvářili provinile,ale pevně si stáli za svým,že se chtějí vrátit domů.Musel použít veškeré své výmluvnosti,aby je odradil,ohnivě jim vylíčil v jaké svízelné situaci je město Vídeň i samotná císařovna.Slíbil jim také tučnou kořist pokud se pod jeho velení vydají na pomoc hlavnímu městu. Vídeň v tu dobu zažívala dusné zářijové dny.Maršál Kvehehueller pandurského velitele radostně uvítal ve své prostorné pracovně, položil před majorem plány rozložení obranných sil a dlouho do noci je spolu probírali.“Od této chvíle vám majore Trencku svěřuji obranu dunajského předmostí.Někde v těchto místech“ ukázal prstem.“Rozkaz“ zvolal Trenck,“budeme předmostí bránit do posledního muže“.Maršál stiskl Trenckovi pravici.22.listopadu svěřila Marie Terezie veškeré velitelské pravomoci do rukou maršála Kvehenhuellera.V prostoru Vídně se ihned začala formovat velká armáda.Z Itálie se stahují dva sbory.Z Uher přitáhl husarský sbor hraběte Palffyho a přibývali další.Vojsko utěšeně mohutní.Teď přijde na řadu baron Trenck a jeho divoká partička.Maršálova armáda se dává do pohybu k hranicím Horního Rakouska.Slabé Bavorsko-Francouské jednotky nejsou na tuto náhlou změnu v taktice připraveny. Panduři měli jediný úkol:“povedete boj na vlastní pěst,přepadejte,útočte a ničte vše co by mohlo posloužit nepříteli“.Majoru Trenckovi se po dlouhé době rozléval po tváři blažený úsměv,“jaká čest sloužit pod tak skvělým vojevůdcem“.“Budete zasazovat nečekané údery,které nepřítelem otřesou,máte volnou ruku,majore.“ „Bavorský kurfiřt zasel vítr teď sklidí bouři,mojí panduři budou první blesky,pane maršále“,Trenck předpisově zasalutoval a odebral se ke svým ostrým hochům.Vyhoupl na velký sud,oblečen v pandurském stejnokroji s kalhotami zastrčenými do jezdeckých holínek po zuby ozbrojen na hlavě liščí čapku s červeným dýnkem.Žhnoucím pohledem přejížděl po svých vojácích.“Tak chlapi konečně úkol pro nás žabožrouti a bavorské pivní bečky se stahují k řece Enži,všichni víme co máme dělat,jasné!!!““Jasné pane veliteli“ ozvalo se sborem.S třemi stovkami pandurů zahájil vražednou činnost.Major Trenck jede na koni,ostatní jdou pěšky.Kromě zbraní a střeliva si nic neberou.Po třech dnech pochodu,během něhož zmasakrovali několik menších zásobovacích kolon se panduři přiblížili k městu Linec.Napadli zadní voj Francouzské armády.Ohlušivě třeskly salvy z pistolí a pušek.Nic netušící vojáci padají jako hrušky,do vlhké trávy.Ti co přežili se vystrašeně rozhlíží kdo to po nich střílí.Kolem nich se začali objevovat chlapiska v červených pláštích s kapucemi na hlavách,jako by vyrůstali přímo ze země.Trvalo to jen pár chvil nikdo z Francouzů nepřežil.Panduři se podle svého zvyku vrhli na mrtvé ,aby je obrali o peníze,zlaté prsteny a jiné cennosti.V nejpilnější práci je dostihla patrola Francouzských husarů.Major Trenck stál stranou a jako hlídací pes,který dohlíží na své stádo,včas zaregistroval přibližující se jezdce.Pronikavým hvizdem upozornil své muže na nebezpečí.Jezdci však vzali do zaječích,když zahlédli pandurské divousy.Maršál Kvehenhueller si na pandurech velice zakládal,neboť dokonale plnili jeho rozkazy.Během krátké doby si u Francouzů a Bavoráku získali takovou děsivou pověst,že jední či druzí jen co spatřili červené pláště,dávali se na zbabělý úprk a házeli flinty do žita.Pět set pandurů se přiblížilo k městu Steyer,aby vpadli do týlu bavorských vojsk.Temná propršená noc byla spojencem rudých kapucínů.Úderné skupiny překonaly hradby,se zběsilým křikem vpadli do města.Všude se ozývala střelba.Děsná řež a kveprolití.Ráno vyváděli panduři z města dlouhý zástup zajatců.1.ledna roku 1742 v den Trenckových narozenin vyrazili ze svého tábora k opevněnému městu Klausen. Trenck se k městu vypravil v přestrojení za žebráka a provedl dokonalý průzkum.Nikdo z Bavorů neměl nejmenší tušení,že nepřítel je tak blízko.Večer se sám Trenck připlížil jako kočka k jednomu patrolujícímu vojákovi.Ve stínu vyčkal,až nebohý voják dojde až k němu.V tom okamžiku se na něho vrhl a omráčil ho úderem pěsti na čelist.Síla úderu vojáka vymrštila na cestu.Hned na to se z úkrytu zvedl tucet pandurů.Hravě dobyli strážnici.Před branami města se to najednou hemžilo po zuby ozbrojenými,divoce vyhlížejícími chlapi.Na koni přicválal Trenck a křikl na hradby:“chci mluvit s velitelem.“Po chvilce vyšel drobný důstojník s třírohým kloboukem v ruce.“Včera pokud to nevíte byla vaše armáda na hlavu poražena“ Trenck si nedělal žádné výčitky svědomí že lže.Velitel bez dalších okolků vydal město.Týž den stejnou fintou přiměl k bezpodmínečné kapitulaci pevnost Spittal.Nepřátelské pevnosti byly obsazeny a horské hraniční přechody otevřeny.Sedm set zajatců,22 důstojníků,pět děl,celý vůz munice a pušek a to vše bez ztráty jediného muže.Tažení rakouské armády v lednu dosti pokročilo.Postupně byla osvobozena rakouská města Mauthausen,Gmunden a Linec.V Linci se Trenck vyznamenal jedním husarským kouskem.Při bojích o Karmelitánský klášter,zpozoroval v jednom okně generálský klobouk.“Pušku,doneste mi někdo rychle pušku.“křičel.Jeden pandur mu podal dlouhou francouzskou pušku,baron natáhl kohoutek a pečlivě zamířil.Rána a kouř.Generál markýz d´Aihle padl mrtev k zemi.Kdo kdy viděl takovou ránu.Na 60 metrů trefit chlapa přímo do hlavy.

Do Bavorska se Trenck se svými lidmi přesunul během pěti dnů na stovce selských saních.6.února dobil město Deggendorf.Za svítání probudil obyvatele pekelný řev a rámus bubnů a činelů.Ze všech stran se k městu hrnou vojáci v červených pláštích,tváře začernělé sazemi v rukou pochodně.Vyděšení měšťané dali otevřít městskou bránu.Trenck sice zakázal svým lidem plenění a násilnosti,ale dovolil jim aby se zde na několik dní pohodlně usadili,určitě si přišli na své. V Deggendorfu se Trenckovi přihodila jedná milá příhoda.Zamiloval se do mladé hezké dívky,kterou údajně potkal na ulici.Vyčenichal kde bydlí a během několika dnů kdy pobýval ve městě se snažil dobít její srdce.Major se dívce sice líbil,ale zdráhala se podlehnout svodům válečného dobrodruha o kterém skoro vůbec nic neví.Válka ovšem nezná co je milostný cit nemá žádné pochopení pro milence.Kdyby nepřišel rozkaz k přesunu snad by podlehla ,ostatně rakouský major byl krásný mužský.Pandurský velitel měl také za úkol vybírat na dobitých územích tučné kontribuce a samozřejmě myslel i na sebe.Na Dunaji si zřídil vlastní loďstvo,které dopravovalo tučnou kořist na jeho statky v Chorvatsku.Jeho soukromý majetek se utěšeně rozrůstal.Za několik dní přitáhl Trenck se svými pandury k městu Platting.Ve vstupu do města jim zabránily zbořené mosty.Naštvaní panduři hrozili k hradbám šavlemi,přes zuby cedili sprosté nadávky.Trenck však dostal nápad hodný mistra.V převlečení za faráře se na malé lodičce přeplavil do města.Procházel ulicemi a na potkání vykládal lidem:“že byl v pandurském táboře,a baron Trenck prý obyvatelům města vzkazuje,aby opravili mosty,jinak prý jeho vojáci přeplavou řeku , město zapálí a všechny povraždí“.Druhý den byly mosty opraveny.Město se Trenckovou zásluhou vzdalo bez jediného výstřelu.Velení armády bylo s majorem Trenckem velice spokojeno.Ještě více byl s majorem Trenckem spokojen sám major Trenck. Kořist,která mu spadla do náruče byla skoro milion zlatých.Polovinu věnuje velkomyslně válečné pokladně.Druhá půle putovala do Chorvatska. Za pomoci Palffyho husarů podnikl útok na pevnostní město Mainburg.Opět úspěšně.V Bavorsku pokračují boje s Francouzi,zbytkem bavorské armády a domobrany.Trenck si vydobil dalšího uznání když se zapříčinil o obsazení města Reichehall , bylo to 26.února roku 1742.Dne 5.května po poledni vstoupil generál Baerkenlau se svou armádou do města Ebersbergu.To už bylo hlavní město Bavorska,Mnichov téměř na dohled.Průzkumné hlídky zjistily,že domobrana obsadila hradby.Vytáhli dokonce 36 děl.Zřejmě budou dělat potíže.Za soumraku stanuly rakouské předvoje před Mnichovem.Vojáci jako smečka vlků prohledali dvory,sebrali prkna,trámy a zbořili i nějaké kůlny.Získaným dřevem pod ochranou noci postavili několik nouzových mostů přes řeku Isaru.Po jednom z nich se k městu připlížil z dvoustovkou pandurů i major Trenck.Když se Chorvati rozběhli proti obranému náspu zasypali je domobranci sprškou olova.Panduři však dobili určenou pozici a splnili rozkaz.V tom se ozvala obrovská detonace,jedna z městských bran vyletěla do vzduchu.Rakouska armáda zahájila hlavní útok na město.Ozvaly se děla, chrastily pušky.Panduři vnikli do Mnichova.Major Trenck vedl útok přes zahradu kurfiřtského zámku k postavení dělostřelecké baterie.Baron se však obával,že by neudržel loupeživé choutky svých lidí na uzdě ,chtěl zabránit zkáze a vraždění,proto zastavil útok na kurfiřtský palác a vyčkával na další rozkazy.V odpoledních hodinách byla na Mnichovské radnici podepsána bezpodmínečná kapitulace.Krátce na to panduři pochodují přes Mnichov.Major Trenck slavnostně vtáhl se svými lidmi do středu města a postaral se jim o pohodlné ubytování,kvalitní jídlo a pití.Pandurský velitel se ubytoval v domě bohatého kupce.Hned první den pozvali majora k rodinnému stolu,tam mu byla představena manželka i dcera.Byla to nápadně hezká osmnáctiletá dívenka s modrýma očima a dlouhými blond vlásky.Trenckův pohled lačně klouzal po jejích úhledných křivkách mladého krásného těla.Přes svou panenskou nezasvěcenost cítila,že jí pohledem svléká.Snědý rakouský důstojník však svým mohutným zjevem nezapadal do jejich naivních dívčích snů.Nemohl v ní probudit žádný cit i když se o to trapně pokoušel.Dívka se mu začala vyhýbat,to ovšem vydražďovala baronovu touhu.“Bože jak dlouho jsem už neměl ženskou,a tahle je tak mladá a krásná.“ brumlal vztekle.Zápasil s myšlenkou najít si vhodnou příležitost a zmocnit se jí.Bohužel úslužnost jejího otce ho od téhle myšlenky zradila.Nebyl zvyklý dostávat košem.Ješitnost neodolatelného svůdce utržila vážnou trhlinu.V květnu vyrazil Trenck na trestnou výpravu do vesnice Woferhaussen.

Měli za úkol zlikvidovat bavorskou domobranu.Trestná výprava znamenala oslnivý úspěch.Domobranci vybíhali na náves ,vystrašení hrozivým zjevem chlapů v rudých pláštích,kteří rychlými kroky vstupovali do vesnice.Na majorův povel se zástup vojáku rozdělil na dva proudy.Trenck si pyšně vykračoval prostředkem.Panduři došli až na náves a začali obkličovat srocení lidí u kostela.Neklid vesničanů rostl.Trenck vydal povel k útoku.Panduři ihned vyprazdňují své pistole do hustého houfu domobranců.Ozvaly se výkřiky raněných.Desítky Bavorů se válejí na zemi.Zbylí pobíhají panicky sem a tam.Trenck zasunul kouřící křesadlové pistole za široký pás s černožlutou šerpou,mávaje šavlí nad hlavou se rozběhl přímo proti hloučku domobranců.Vzduchem sviští ostré šavle a hanžáry.Létají hlavy a uťaté ruce.Děs a hrůza.Do vesnice se snesla smrt.Jen vedle Trencka se válí dobrých deset zkrvavených bezvládných těl.Z leva i z prave se žene rudá smršť.Neuplynulo ani dvacet minut a je po boji.Okolí kostela je poseto mrtvými a raněnými.Trenck hrdě hlásil generálu Baerkenlauovi:“Nepřátele pobiti,vesnice spálena,bez ztráty jediného muže.“.Bylo ukořistěno dvacet pět vozů se střelným prachem,dva tisíce pušek a 600 koní.Zachránili uloupené zavazadla rakouského generála Herbensteina a 15.000 zlatých,které Bavoři zaplatili Trenckovi jako odškodné. V týlu rakouské armády drží bavorská strana zámek Diessenstein.Dobrovolníkům,kteří se tu opevnili velí plukovník Draxler.Toto nepřátelské hnízdo je třeba zneškodnit.“Majore Trencku vyřízněte ten odporný vřed!“ 11.července vytáhl major Trenck se svým sborem proti Diessentsteinu.Za kolonou pandurů se valilo šest děl.Opevněný zámek odolával všem předešlým útokům rakouské armády.Major Trenck vřed vyřízl.Jenže štěstí je opravdu vrtkavé, nebo neštěstí nechodí po horách,ale po lidech.Při slídění po kořisti narazil chamtivý Trenck v zámeckém sklepě na několik úhledně urovnaných soudků.Už viděl jak se přehrabuje ve zlaťácích.V soudcích byl střelný prach.Tlaková vlna srazila Trencka k zemi.Oheň mu sežehl vlasy,obličej i ruce na hrudi mu ještě ke všemu vybuchly dvě prachovnice.Major byl při vědomí,sténal bolestí a volal o pomoc.Oděv na jeho těle hořel.Z posledních sil se vypotácel z ohnivého pekla.Na Trencka byl strašlivý pohled:obličej docela zčernalý,vlasy sežehlé a celé tělo v zajetí ohně.Strhali z něho hořící šaty,ale bylo příliš pozdě,oheň se už zažral do masa.Pandurský felčar se ujal znetvořeného velitele.Odtrhával mu z těla kusy oděvu,který se přiškvařil ke kůži,Trenck nedokázal potlačit výkřiky bolesti.Baron ležel na voze a blouznil horečkou,chvílemi ztrácel vědomí.Průvod poraženého vítěze se vydal k Pasovu.Kolem pochodovali panduři,za ni mi šla pověstná trenckova muzika a dělala náležitý povyk Trenck se opět ocitl před branou smrti.Ten obraz byl velice smutný ležící muž a nad ním se sklání kněz s růžencem v rukou.Nemocný sténá,jako by se děsil osudu,který se neodvratně blíží.Major sice přečkal cestu do Pasova,ale ani po několika dnech se jeho vážný zdravotní stav nelepšil ba naopak.Panduři,kteří Trencka chodili do špitálu navštěvovat, podezírali bavorské doktory,že chtějí nechat jejich velitele umřít.Nakonec jim došla trpělivost, všechny lékaře vyhnali a přivedli k baronovu lůžku starou babku kořenářku.Přišly na řadu bylinky.Horečky jako zázrakem začaly ustupovat,pandurský velitel přestal blouznit.Mohl už dokonce trochu jíst a pít.Jednoho dne mu byla ohlášena vzácná návštěva,přišel ho pozdravit maršál Kvehenhueller .Když vstoupil do Trenckova pokoje málem se dojetím rozbrečel,když uviděl hrdinu se znetvořeným obličejem,plným obvazů.V ruce nervózně žmoulal dekret jímž císařovna Marie Terezie povyšuje Franze von der Trenck,velitele slavonských pandurů do hodnosti podplukovníka.Trenckův zubožený obličej se pohnul k úsměvu.Ano koluje v něm vojenská krev,bez vřavy pušek a hřmění kanónů nebyl šťastný.Je rozený válečník a dobrodruh,který v ohni bitev hledá vybití své nezměrné vitality.Trenck nemůže žít bez války,která sice plodí jen smrt a utrpení,ale on přece zabíjí s přesvědčením,že je světu prospěšný.Zpráva o velitelově povýšení dolétla i do pandurského tábora.Začala vyhrávat turecká muzika,a poháry se plnily vínem a už se připíjelo na zdraví neohroženého velitele.Ještě s obvazy na rukou se vrací ke svému pandurskému pluku.Jeho obličej díky četným jizvám získal „ďábelský výraz“ od té doby mu nepřátele neřeknou jinak než „Ďábel Trenck“. Neuplynul den kdyby se nějak nevyznamenal.Uveďme jeden příklad za všechny.Město Cham se urputně brání a nechce se vzdát na milost a nemilost Chorvatským divochům.Pekelníku Trenckvi se v hlavě rodí jeden z jeho báječných,zákeřných a podlých plánů.“Když to nejde po dobrém tak to půjde po zlém“.Čtyřem pandurům nechal ostříhat vlasy a oholit fousy... Do města Cham se na slabě střeženém úseku vkradla čtveřice pandurů převlečených za staré babky v šátcích s nůšemi na zádech.Roztomilým stařenkám nikdo ve městě nevěnoval pozornost tyto „babičky“,ale ve městě na několika místech založily zničující požár.Nenasytné jazyky plamenů lačně olizovaly kůlny a různé chatrče s pomocí příznivého větru se rychle šířili po městě.Během chvíle bylo celé městečko v jednom ohni.Obyvatelé šokováni požárem i náhlým útokem pandurů,kteří neznali slitování se snažili uniknout postranními branami.Baron Trenck projížděl hořícím městem na koni když zjistil,že se skupina bavorských vojáků snaží zachránit útěkem po břehu řeky,pustil se za nimi. Panduři na ukradených koních ho ihned následovali.Dohnali prchající Bavory kousek za městem,“Stát vy příšery,vzdejte se“ hřímal Trenck.Bavorský důstojník prchající na koni se otočil a vystřelil po pandurském veliteli z pistole.Kulka zasáhla koně ten ve cvalu padl.Trenck byl ovšem mistr svého oboru.Mrštně se překulil a už stál na pevně nohou s pistolí připravenou ke střelbě,aby drzého střelce potrestal.Důstojníka však už stíhali dva panduři s obnaženými hanžáry v rukou.Bavor hledal záchranu v lese,rudí kapucíni za ním.Bavorští vojáci,kteří sledovali celé divadlo,jako přimražení s vytřeštěnýma očima odhazovali pušky,zvedali ruce a prosili o milost.Ve městě se Trenckovi vzdalo 772 vojáků.V dobitém Chamu panduři nespoutaně běsnili,chtěli se Bavorům pomstít za své popravené druhy.Vyráželi dveře domů,kterým se vyhnul požár.Pod hrozbou podříznutí hrdla donutili měšťany vydat schované peníze.Stahovali jim z rukou prsteny,neváhali při tom třeba i uříznout prst.V celých skupinách brutálně znásilňovali ženy,ale i sotva dospělé dívky.Trenck nechal své lidi dělat co se jim zachce.Odjakživa nechávali velitelé svým vojákům dobité město v plen.Byla to jejich tradiční výsada,a na tu jim Trenck nechtěl sahat.Prvního prosince roku 1743 dostal podplukovník Trenck tříměsíční dovolenou.První jeho kroky vedly do Vídně.Baron se snažil užít si dovolenou co nejvíce.Dychtivě vyhledával ženskou náruč a na svém lůžku žádnou noc nespal sám.V lednu se podplukovník Trenck vydal na dalekou cestu za otcem do Levoče.Tři roky se spolu neviděli.Koncem ledna se oba Trenckové rozloučili, to ještě netušili že na vždy.Za devět dnů plukovník Johan von Trenck umírá po šedesáti letech věrné služby habsburskému domu.Jediný jeho dědic Franz Seraph de Trenck se stal ze dne na den boháčem.Nebereme-li v úvahu obrovské jmění,které si sám nakořistil.Ovládla ho chorobná vášeň k penězům v důsledku toho se stal lakomým a chamtivým.Vlastnil přes dva milióny zlatých v hotovosti,ze kterých nikdy neutratil ani groš. Na svém panství Brestovac naverboval další vojáky do pandurského sboru a spěchal zpět do bitevní vřavy. V noci 14.srpna 1743 podplukovník Trenck se 150 pandury přeplaval Rýn a zaútočil na pevnost Mortier hájenou plukem Barbancon.V boji muže proti muži,pořádně Frantíkům pustili žilou.Trenck sám probodl šavlí generála Grevacour.S výkřiky Alah,Alah „ se ženou panduři Německým územím a doslova zaplavili Alsasko.V srpnu roku 1744 podplukovník Trenck přepadl mlýn u města Pfalzburg,kde zmasakroval nepřipravenou francouzskou posádku.Jen jednou ještě musí nedobrovolně opustit svůj oddíl,je povolán do Vídně ,aby se zodpovídal před komisí,která měla projednat obvinění proti němu vznesené.Stížnosti,které měly podplukovníka Trencka očernit u samotné císařovny byly zahlazeny a Trenckovo jméno očištěno,dokonce se dočkal povýšení na plukovníka.Jenže to by snad nebyl Trenck,aby neztropil zase nějakou výtržnost.Do předpokoje pracovny císařovny,kde čekal na přijetí,vešel vyparáděný mladý důstojník s nadutým výrazem v obličeji.Přezíravě prošel kolem čekajícího Trencka a postavil se hned ke dveřím.Trenck se zvedl z křesla a slušně oznámil příchozímu,“že on tady byl první“.Důstojník líně otočil hlavu a povýšeně si přeměřil dvoumetrové snědé chlapisko v podivné uniformě:“Jsem plukovník Loewenwalde“,jako by to byl nějaký důvod proč se musí předbíhat.Trencka však neohromil.“Kdyby jste byl samotný Ježíš Kristus,já jsem tady byl dříve a vy půjdete až po mně!“.Plukovník Loewenwalde se škodolibě zašklebil a otočil se k Trenckovi zády:“o tom kdo půjde dříve,vy nebudete rozhodovat“.“Cože?“ Trenck zrudl zlostí jeho zjizvený obličej měnil barvy jako chameleon,“co si to řekl ty nafintěný stojane na paruky“.Trenck se rozhicoval jako kamna,chytil plukovníka za klopy vojenského kabátce a smýkl s ním ke dveřím,“táhni ven,svině a přijď až budeš na řadě!!“ a vykopl ječícího plukovníka na chodbu.Několik dnů se baron ještě zdržel v hlavním městě.Poveselil se s přáteli a popustil uzdu svým hladovým neřestem.Vznětlivá povaha ho však kvůli každé maličkosti dostane do problémů.Při jedné bujaré pitce se zle pohádal s majorem von Draschkowitz.Roztržka skončila jak jinak-soubojem.Že svět je opravdu malý nemusíme zdůrazňovat. O tom se ráčil přesvědčil i plukovník Trenck. Při návštěvě divadla narazil na svého přítele z Ruska -Laudona.Přemluvil ho a budoucí maršál

Ernst Gideon Laudon vstupuje do jeho pandurského sboru v hodnosti kapitána.Novopečený plukovník Trenck 29.července 1744 prudkým útokem dobil klášter Neuburg.Do rukou pandurů padla bohatá kořist.Rakušané táhnou k městu Zabern. 31.července město neprodyšně obkličují.Přijmout Laudona k pluku byl mistrný šachový tah,Trenck mohl být na svého starého kamaráda patřičně hrdý. Laudon se učil rychle nezvyklému způsobu boje.Jako velitel roty se zaskvěl v plném lesku při dobití města .Jeho chlapi šplhají jako kočky s hanžáry v zubech po hradebních zdech.Přituhuje.Panduři s pokřikem „Alah,Alah“ obsazují hradby. Dobité město Zabern prožije dny plné plenění a násilností.Pouhé dvě stovky vojáků a nepočetné skupinky civilistů kladli odpor.Když viděli jak panduři oblečení jen v košilích s divokým šklebem ve tvářích, seskakují z hradeb a pobíjejí všechno živé odhazují zbraně a vzdávají se v naději,že se nad nimi rudí ďáblové slitují.Byl to poslední omyl jejich života.Panduři rabují domy ,kradou všechno na co příjdou,surově se zmocňují žen zabíjejí každého kdo se jim postaví na odpor.Plukovník Trenck nekladl plenění žádné překážky.Jako zázrakem byl ušetřen palác kardinála Rohana a jeden kupecký dům.Zde totiž nalezl Trenck luxusní ubytování a náruč překrásné mladé dívky,která byla nejspíše donucena obětovat své panenství pro bezpečí otcovského domu. Zle matičko zle,panduři jsou zde...aneb Trenck táhne do Čech V srpnu roku 1744 vtrhl pruský král Fridrich II. do Čech,válečná situace se změnila v neprospěch Rakouska. 17.srpna kapitulovala Praha.Dne 23.srpna 1744 doručil spěšný kurýr velení rakouské armády rozkaz podepsaný císařovnou“neprodleně překročit Rýn a pochodovat do Čech“ 24.září dosáhly předvojové skupiny rakouské armády hranice českého království,53.000 vojáků v prostoru Waldmuenchen vstupuje na českou půdu.Trenck teď velí 2.500 člennému pandurskému sboru a podléhá přímo hlavnímu stanu.Dosyta se může vyřádit v činnosti,kterou jeho muži zvládají jako nikdo v celé armádě.Přepady ze zálohy,léčky,diverzní akce,to jim jde nejlépe.Bojují v malých skupinkách,které se rychle přesunují jsou draví a krutí.V pruském vojsku začínají mít strach.Během krátké chvíle ochromili trenckovi divocí hoši provoz na všech pruských přísunových cestách.Kurýři zase mizejí neznámo kam.Kolem cest se povalují zohavené mrtvoly pruských vojáků.V Šumavských lesích se to hemží pandury.Díky Trenckovi si nikdo z Prusů není jistý životem.Na lov pruských hlídek se totiž vydává osobně i pandurský velitel.Jeho horká krev mu nedovolí ,aby jen vydával rozkazy v závětří velitelského stanu,dobrodružství je pro něho slast,kterou si neodepře stejně jako dýmku a skleničku dobrého vína.8.října stanuli panduři před městem Týn nad Vltavou kde úspěšně likvidují pruskou posádku.12.října spojené jednotky generála Nadasdyho a plukovníka Trencka obsazují Tábor. 20.října útočí panduři na České Budějovice.Plukovník Trenck musí dobít dobře opevněné město překvapivým přepadem.Den útoku byl určen na 22.říjen,pandurům určených na tuto akci byl vydán zvláštní příděl kořalky a kolem půlnoci v naprosté tmě vedl osobně plukovník Trenck 500 rozkurážněných divochů do boje.Nejdřív,ale museli překonat řeku Vltavu.Studená řeka se v temné noci leskla jako syčící zmije.Někteří z pandurů ztratili odvahu se do studené řeky ponořit.“Do vody,pitomci“ řval na ně Trenck sám vyslečený do půl pasu.Ponořil se do studené vody ,aby šel svým mužům příkladem.Obnaženou šavli držel výhružně nad hlavou“Kdo nevleze hned do vody tomu useknu hlavu“.Znali svého velitele, dobře věděli že nemá od slov daleko k činům.Tak se raději vrhli do proudu.Přeplavali řeku v místě kde nebyli hradby,ale jen nízká zídka.Panduři vylézali z vody jako nestvůry z pohádek.První útok se však nezdařil,ani druhý útok nebyl o moc lepší.Trenck zjišťoval ztráty,byly větší než obvykle,ztratil 190 mužů.Aby odtáhl jako spráskaný pes?“To nikdy“.Plukovník nechal své lidi půlhodiny odpočinout,pak je hnal znovu do útoku.Jejich vražedné běsnění na předměstí už bránící se Prusové neunesli.Zvedají ruce a vzdávají se.Ještě se úplně nerozednilo a město České Budějovice kapitulovalo.Pomoci lsti se podaří Trenckovi vyrvat z pruských spárů zámek Hlubokou.Pandurští záškodníci vyhodili týden před hlavním útokem do vzduchu vodovod a posádka byla bez vody.

Pruský major Conradi neviděl žádný smysl v tom, aby kladl odpor oblehatelům kteří se připravovali k útoku a prodlužovat tak utrpení svých mužů.Oznámil veliteli pandurů,že se vzdává.Končí říjen počasí je pod psa,noci jsou mrazivé.Pruská armáda stojí u Pyšel rakouská u Bystřice.Druhého listopadu se počasí ještě více zhoršuje,každou chvíli prší.Hřmotný poddůstojník vstupuje do domu v Radovesicích před Kolínem,kde si plukovník Trenck zřídil velitelské stanoviště.“Deset mil od tuď táboří prapor elitního pluku Alt Anhalt“ hlásí .Pandurský plukovník okamžitě zalarmoval svoje ostré hochy,takové sousto si nemůže nechat ujít.Jenže Pruští špehové taky nespali a neprodleně podali zprávu veliteli odpočívajícího praporu.Prusové zaujali bojovou sestavu a zasypali křičící pandury přívalem olova,ač nerad musel plukovník Trenck zatroubit k ústupu.9.listopadu přitáhl pruský král Friedrich II. do Kolína s celým hlavním stanem a svojí tělesnou gardou .Jak už to bývá,cesty osudu jsou nevyzpytatelné.

Právě v této elitní královské gardě slouží jako kornet Trenckův příbuzný Friedrich,kterého později Franz učiní ve své závěti univerzálním dědicem.(Rakouský Trenck neválčí s Pruským Trenckem. S uspokojením jsem zjistil,že pruský Trenck je skvělý voják.Jako důkaz,že si Vás bratranče vážím,jsem Vám vrátil koně,které Vám mojí lidé ukořistili... tolik z Trenckova dopisu zaslanému Friedichu Trenckovi do Berlína).Bohužel ani s tímto Trenckem se osud moc nemazlil.Jeho život skončil v roce 1794 pod Gullotinou.Plukovník baron Trenck dostává rozkaz k útoku na Kolín.Psal se 14.listopad 1744,deštivý odporný podzimní den.Kolem 21 hodiny se v husté tmě za zvuků turecké hudby,začaly u města vynořovat přízraky v rudých pláštích.Trenck objel na koni své bojovníky posílené kořalkou ,nedočkavě natahující krky,kdy jim dá velitel konečně povel k útoku.“Před námi je město Kolín,hoši mojí milí a v něm jako potkan uvízl pruský král.A my mu dnes utneme tipec.Do útoku!!“vytrhl šavli z pochvy nasadil koni ostruhy a rozletěl se do tmy.Řady pandurů radostně zakřičely „Vivat Maria Teresia a valily se za svým velitelem jako rozvodněná řeka.Trenck se rozběhl k nevysoké zídce,čepel šavle sevřel pevně v zubech a vyškrábal se nahoru.Několika dlouhými skoky dostihl nejbližšího Prušáka a skolil ho úderem šavle.To se již přes zídku přelévala hlavní vlna pandurského útoku.Pruské stráže opouštěly v panice své pozice.Panduři zapálili několik domů,aby vyvolali paniku.Rozpoutal se urputný boj v ulicích, bojovalo se o každý dům o každý centimetr.Král Friedrich sleduje bitvu z věže kostela svatého Bartoloměje dlouhým dalekohledem.Třásl se po celém těle,už se totiž viděl v zajetí pandurů.Rudí kapucíni zákeřně kosí střelbou z tureckých pušek prchající pruské vojáky.Nastal všeobecný zmatek.Prusové se nemohli hnout z města,protože brány byly uzavřeny.Plukovník Trenck projíždí na koni ulicemi a řídí postupy svých bojovníků.Proplétá se úzkými uličkami kde se zuřivě bojuje.Aby byl zmatek ještě větší nechal Trenck vyhodit do povětří hráz mlýnského náhonu,“namočíme Prusům spodky“.Trvalo to jen pár chvil a kalná voda z náhonu se rozlévá do Kolínských ulic.Kolem půlnoci už stáli Prusové v přívalu studené vody,která sahala koním až po břicho.Byli bezmocní.Propuká hustá střelba.Střílí i jedno z pruských děl.Plukovník Trenck postupuje se svým oddílem ulicemi.V tom zaslechl podivné zasvištění a v zápětí ucítil pronikavou bolest v levé noze.Síla úderu ho srazila na zem.Zařval bolesti,která mu projela celým tělem až do mozku.Ztratil vědomí.Trenckovo zranění bylo velice vážné.Koule z pruského děla mu přerazila nohu.Zpráva o velitelově zranění se ihned rozšířila mezi bojujícími pandury.Okamžitě zastavili útok.Bez svého velitele odmítli bojovat.Král byl zachráněn.Pruská vojska spěšně opouštěla Kolín.Doktor rozřízl raněnému holínku a zastavil krvácení.Při pohledu na ránu se i jemu stahovalo hrdlo.Letitá zkušenost mu říkala,že bude nezbytné nohu amputovat.To je konec velitele pandurů.Na voze dopravili těžce raněného do nedalekého zámku Pašinka a o několik dní později do Znojma.Koncilium nejlepších dvorních lékařů dalo hlavy dohromady verdikt zněl:nohu zachráníme.Trenck podstoupil řadu bolestivých operací,které se děly bez umrtvení.Po několika měsících strávených na lůžku v krutých bolestech se pacient začal sám belhat o berlích po pokoji.Plukovník Trenck byl uhněten z kvalitního těsta,jinak by nemohl přežít následky zranění ani zákroky lékařů.Po novém roce se baron zotavil na tolik,že se rozhodl cestovat do Vídně.Za obrovské peníze si koupil přepychový kočár,a nařídil do něho zapřáhnout čtyřspřeží parádně vystrojených koní.13.ledna jeho skvostná ekvipáž projížděla Vídni.Odevšad se hrnuli lidé,aby pozdravili hrdinu.Samotná Marie Terezie udělila Trenckovi zvláštní audienci při níž mu bylo dovoleno sedět což bylo proti přísnému dvorskému protokolu.Bylo mu uděleno vysoké státní vyznamenání za chrabrost.Během bojů v Čechách panduři zajali 4.500 vojáků,ukořistili 22 děl,7 hmoždířů,7 praporů a 3 standarty. Strmý pád hrdiny Trencka Trenck se vydává na zdravotní dovolenou do Slavonie,ke svému obrovskému majetku přikoupil ještě dvě okolní panství Plternici a Pakrac,stal se nejbohatším člověkem v celém kraji .Pobyl také na svém zámku v Brestovaci.Stačil ještě rozvinout milostnou avantýru s manželkou velitele Osijecké pevnosti.Ďábel Trenck byl posledním z těch co by si odpírali,čeho se jim zachtělo.“Vdaná panička-však to není nemoc“.Doplnil také svůj pandurský sbor.Verbířům to nedělalo žádné potíže rekruti se u nich hlásili sami dobrovolně:byli to zkušení rváči,pytláci,zloději,kteří si rychle spočítali,že lepší bude zabíjet a loupit pod ochranou zákona.Početní stav pandurského sboru vzrostl na 5.000 vrahounů v rudých pláštích,strašlivá zbraň.O tvrdosti pandurů vypovídá jeden záznam v plukovní kronice:Jano Dragutin patřil mezi neodvážnější příslušníky sboru,ale dostal se do křížku s disciplínou-pokusil se o vzpouru Trenck ho odsoudil k trestu smrti oběšením.Druhý den se konala poprava.Dragutin stál před šibenicí,když zahlédl v davu,který exekuci přihlížel,Trencka křikl na něho:“Jestli vydržím 1000 ran bičem,dáš mi milost?“ Trenck odpověděl souhlasně a ještě dodal,že pokud přežije tak mu dá navrch 50 dukátů.Jano Dragutin krutý trest přežil a v lazaretu se dokonce docela vyléčil.Trenck jen prskal,že tomu lotrovi musí vyplatit 50 dukátů.Pekelník se vydává na trestné výpravy proti zbojníkům,kteří se zase ve Slavonii usadili.Perfektní výcvik pro jeho nové zelnáče.S Trenckovým příchodem nastaly lupičům zlé časy.Nasadil na jejich stopy smečky špehů a zvědů.Promyšleně jim zasazoval jeden úder za druhým.Poslední velkou bandu Trenck zlikvidoval přímo v jejich skalním úkrytu.Několik pandurů se v převlečení za sedláky,nebo vojenské zběhy,vloudilo mezi bandity.Než se zbojníci stačili probrat ze spánku byli odzbrojeni a pevně spoutáni pokud se někdo snažil bránit rána palicí ho už přivedla k rozumu.Další hrdinské činy plukovníka Trencka by vydaly na knihu,proto je budeme muset přeskočit.

Byl 1.červenec 1745 plukovník Trenck dorazil do pandurského tábora v Krnově.Panduři provádějí přepady Prusů ve Slezsku,ukořistili 460 vozů s proviantem,160 koní a zajali 90 mužů.12.září kolem půlnoci zahájil plukovník Trenck s 200 muži útok na Nové Město nad Metují.První útok se nezdařil,ale i přesto způsobili Prusům značné ztráty,přivedli i mnoho zajatců.Druhý den ráno objevili vojáci z trenckova přepadového oddílu ,železné potrubí přivádějící do města vodu.Jeho přerušení znamenalo v parných dnech pro posádku katastrofu.Následující den žízní zmučení vojáci opouštějí město.Poslední pekelníkova bitva se rozhořela dne 30.září roku 1745 u obce Zárov nedaleko Trutnova.Přitáhl sem se sborem 5.000 pandurů.Posel,který nesl rozkaz k útoku se opozdil a tak Trenckovi vojáci zasáhnou do bitvy pozdě.Této skutečnosti později využijí Trenckovi zavití nepřátele u soudu.V otřesném boji muže proti muži Prusové vytlačili statečné Rakouské vojáky z obraného postavení a doslova je zmasakrovali.Zatím co nedaleko se urputně bojuje jednotky plukovníka Trencka s husary hraběte Nadasdyho vpadly do pruského tábora a pustily se do nevázaného drancování a zabíjení.Král Friedrich II. přišel o cenné dokumenty pozbyl celou osobní výbavu i služebnictvo.Trenckovi padl do rukou hotový poklad 80.000 zlatých dukátů,kompletní stříbrný jídelní servis samotného pruského krále Friedricha II..Celkem činila poslední kořist přes dva milióny zlatých.Výsledek bitvy u Žďáru byl pro Rakousko zničující:padli 4 generálové,124 důstojníků a 7.322 mužů.6.prosince opustil Trenckův pluk Jabloné nad Olicí.Během šesti dnů dorazili panduři do města Lauenstein.Nebylo však v lidských silách objevit se včas na bojišti u Kesselsdorfu.Panduři připochodovali 15.prosince ve večerních hodinách, dvanáct hodin po skončení bitvy. Dne 25.prosince 1745 je uzavřen v Drážďanech potupný mír.Ukončil druhou slezskou válku mezi Rakouskem a Pruskem,kterému zůstalo Slezsko.Trenck podvědomě tuší,že se pro něho všechno změní.Vydává rozkaz k poslední přehlídce nastoupených pandurů.Smutně se dívá do očí lidí s kterými spojil svůj osud.Už zítra se jeho lidé vrátí domů do Slavonie.Tam už se však Trenck zásahem osudu nikdy nepodívá.Pandurský plukovník se dozvěděl,že ve Vídní pro ti němu něco nekalého pečou.Sám princ Karel ho osobním listem informoval o probíhajícím vyšetřování.Rozezlený plukovník se rozloučil se svými důstojníky a vydal se do Vídně,aby si zjednal jasno.Skutečnost byla horší než očekával.Jeho přátelé ho varovali,aby své nepřátele nepodceňoval.Snaží se ho lživě očernit a využívají k tomu všech prostředků.Podplacený generální žalobce polní auditor von Summerau a podmaršálek Loewenwalde,kterého kdysi vykopl ze dveří,horlivě shromažďovali fakta o násilnostech pandurů v Bavorsku.Vyšetřovalo se i nedovolené přisvojení erárních peněz.Na začátku roku 1746 komise obvinila Trencka z následujících zločinů:ze surového zacházení s podřízenými,z násilnosti spáchaných na nepřátelském území,z defraudace císařského majetku.Bohužel i Marie Terezie se nechala zviklat pomluvami proti plukovníkovi Trenckovi.Že by ho viděla v klamném světle,že by se vůbec nelišil od těch lumpů,kterým velel?Psal se 27.duben roku 1746 Trenck si zašel do divadla komedie,aby přišel na jiné myšlenky.

Usadil se pohodlně do své lóže.V tom Trenckův pohled spočinul na tváři muže,který sedí ve vedlejší lóži.V jasném světle ho poznává je to hrabě Gosseau,svého času nabídl baronovi prodej panství Nuštar. Trenck řádně zaplatil dohodnutou sumu 3.000 zlatých,ale hrabě ho po jistém čase začal bombardovat upomínkami.Trenck však stál za svým,že zaplatil a nic dalšího mu platit nebude.Hrabě se tak přiřadil k jeho dalším nepřátelům,kteří o něm u dvora šířili pomluvy.Jakmile ho Trenck uviděl zachvátila ho zuřivost.Vyskočil jako pružina a vnikl do Gosseauovy lóže.Uchopil hraběte za límec a zasypal ho nadávkami i nějaká ta facka padla.Hraběti se podařilo vytasit šavli.Trenck mu jí však vyrval z ruky,vztekle s ní mrštil na zem,uchopil hraběte oběma rukama v pase a zvedl ho nad hlavu.Ten se jen kroutí,křičí a kope bezmocně do vzduchu.Dva důstojníci přispěchali na pomoc,v poslední chvíli zabránili Trenckovi,aby nesvrhl hraběte do hlediště.Jenže celou tuto trapnou scénu viděla z protějšího balkónu samotná císařovna.Už ví jak se zachová,“asi je v těch řečech na hrdinného plukovníka přeci jen kousek pravdy“. Trenck se vrací zpět do svého pronajatého domu.Za hodinu už před vchodem stojí hlídka s rozkazem střežit jeho dům od této chvíle ho nesmí opustit.Je mu nařízeno domácí vězení.Trenck skřípe zuby.Hned ráno začalo vyšetřování k němuž byl pandurský plukovník dopravován pod stráží.Soudní řízení bylo podle Trencka výsměchem spravedlnosti a právu.Baron Trenck jenom co vstoupil do soudní síně už burácel div se strop nezbořil.V protokole se objevil další záznam:“nepřístojné chování obžalovaného u soudního slyšení“.Řízení se vleklo měsíce.Soudci ze strachu,že by jim chtěl ptáček pláchnout nechali obstavit Trenckův majetek.Tím taky chtěli krýt výdaje vykonstruovaného procesu a pustit Trenckovu nesmírnému bohatství řádně žilou.Pandurský plukovník prokázal chatrnost obžaloby,když ze 164 bodů 155 hravě vyvrátil.Treckovi přijel domluvit i jeho přítel Laudon.Po bitvě u Žďáru se spolu sice rozkmotřili,protože Laudon byl znechucený počínáním pandurů,kteří dali přednost plenění pruského tábora a konvoje před bojem a odešel z pandurského pluku.Přesto nyní vyhledal plukovníka Trencka jako dobrý přítel a nabídl mu svojí pomoc.Řekl mu,že jeden ze soudců je úplatný a za určitou zakulacenou sumičku je schopen některé žaloby stáhnout.Trenck si však Laudonova dobře míněná slova vyložil tak,že se spojil s jeho nepřáteli a chce z něho vyrazit peníze.Málem to skončilo soubojem.Laudon byl sice Trenckovým počínáním rozezlen,ale i přesto odmítl vypovídat u soudu v pukovníkův neprospěch.Nebyl by to Trenck kdyby v téhle nepříznivé situaci jednal umírněně a takticky.Ďábel Trenck,ten prohnaný lišácký vojevůdce,dělal jednu strategickou chybu za druhou.Svou tvrdohlavostí,lakotou,způpným chování a arogancí si nakonec sám podepsal rozsudek.Při desátém zasedání se hlavní žalobce vytasil s obviněním,že v bitvě u Žďáru plukovník Trenck trestuhodně zanedbal své povinnosti,vytáhli na něho také,že někde u Vratislavi znásilnil mlynářovu dceru.“Cos to řekl ty hajzle?!“ zařval Trenck a vrhl se k soudcovskému stolu.Rozzuřený pandurský velitel chytil vší silou svých velkých rukou drobounkého předsedu soudu a vlekl bezmocného podmaršálka Loewewalde k oknu.Levou rukou ho prudce otevřel a už zvedá soudce,aby ho vyhodil z prvního patra na ulici.Teprve teď se vzpamatovali vojáci stráže a vytrhli vystrašeného soudce z baronových rukou.“Nasaďte mu pouta!“ Je uvržen do temné kobky vídeňského Asenálu.Od toho to dne je Franz Trenck přivážen k soudu s pouty na rukou i nohou.Pekelníkovi nepřátelé se činili, upláceli kde se dalo.Neštítili se dokonce shánět falešné svědky.Jeden příklad za všechny:“Soud předvolal svědkyni která se vydávala za dceru hraběte Schwerina,porotě vylíčila se slzami v očích jak jí plukovník Trenck v Olomouci znásilnil a jejího otce sprostě okradl.Jako svědka celé události označila Trenckova pobočníka barona Hillaira.Žalobci se totiž domnívali že Trenckův přítel Hillaire pobývá někde za horami a tudíž nemůže lživou výpověď vyvrátit.Jenže jaká zrada,podplukovník Hillaire se v ty dny zdržoval ve Vídni.Na žádost Trenckova obhájce Dr.Gerhausera,musel soud svědka předvolat.Došlo ke konfrontaci baron Hillaire, označil svědkyni za podvodnici a lhářku,“ano tu dámu znám,ale je to jedna prostitutka z Brna“.Uplacená soudní mašinérie zaskřípěla.Zkorumpovaní soudci se ovšem nenechali vyhodit ze sedla,označili podplukovníka Hillaira za Trenckova spoluviníka a uvrhli ho do vězení.Nadešel prosinec roku 1746,soud uznal pandurského velitele vinným v hlavních bodech obžaloby: „a proto se odsuzuje k trestu smrti oběšením“.Císařovna však znovu zasáhla.Plukovník Trenck byl přece hrdina a tolik se zasloužil o Rakousko.Roztrhala papír na němž měl být podepsán rozsudek smrti nad pandurským plukovníkem.Došlo dokonce na zatýkání falešných svědků.Nově ustavená soudní komise totiž zjistila,že veškerá obvinění vznesená proti veliteli pandurů byla lživá,jen to znásilnění mlynářovi dcery se nepodařilo vyvrátit a to hrdinovi zlomilo vaz.Nadešel onen tragický den 20.srpna 1748,rozsudek zněl:doživotní žalář v Brně na Špilberku Trenck vyslechl rozsudek s nehybnou tváří.Potom vstal z pohovky,jeho hlas se nesl místností s děsivou přízračností.Tvář odsouzeného hořela a jeho pohled byl temný:“Já hlupák,já hlupák,běda mě,že jsem kdy bojoval pro čest a vítězství Marie Terezie.Že jsem pro tebe pálil města,vraždil starce a hubil nemluvňata..Mají snad moje ramena,která srdnatě bojovala proti tvým nepřátelům,uschnout nečinnou leností?Mají snad mojí nepřátelé,kteří mě v tvých očích,má královno, očernili a snížili nyní šlapat na mojí čest a na můj život?Proč?Ptám se proč? Odměna,kterou nyní dostávám je možná zasloužená,ale mými soudci měli být Bavorové,nebo Francouzi,ale nikoliv však Rakousko“.To byla poslední slova odsouzeného.V klidu si nechal nasadit pouta.Od této chvíle už neměl nic.Přišel o majetek,který tak úzkostlivě shromažďoval.Přišel o čest,která stála na bezpočtu hrdinských činů.v té chvíli byl do ohně vyhozen nezměrný talent vojáka a velitele i jeho mimořádný intelekt.Byl konec,neodvratný konec.V noci opustil Vídeň černý kočár doprovázený dvěma ozbrojenými důstojníky.Odváželi bývalého velitele pandurů směrem k Brnu.Poslední bitvu prohrál. Trenckovi byl císařovnou udělen zvláštní vězeňský statut.Velitel pevnosti baron Kottulinsky vyšel vzácnému vězni všemožně vstříci.Přidělil mu dvě místnosti v prvním poschodí vězeňské budovy,takže pán ani jeho osobní sluha si nemusel na ubytování naříkat.Trenck žil v relativním pohodlí,měl dostatek dobrého jídla i pití.V neděli byl pan baron zván na slavnostní oběd k veliteli pevnosti.Podplukovník Kottulinsky rád poslouchal Trenckovy vojenské příběhy u dobrého vína, pokuřovali s dýmek a dlouho do noci klábosili.Mezi oběma muži se dokonce vyvinul přátelský vztah. S vojáky hrával karty,dokonce neměl nouzi ani o dámské návštěvy.Přestože se později ukázalo,že i obvinění za znásilnění dívky ve Vratislavi bylo mylné a Trenck byl praktický„nevinný“,nikdy nepožádal o milost.Jeho hrdost to nedovolila:“Trenckové přece nebudou škemrat“,to byly slova jeho otce,které měl vždy na paměti.Minul rok a pandur Trenck ulehl na lůžko.Orlu lze přistřihnout křidla aby nemohl letět,ale nikdy z něho neuděláte slepici.Upadal víc a víc do apatie,jeho bystrá mysl zmalátněla,chtěl být častěji sám už nevyhledával společnost důstojníku odmítal,dámské návštěvy i pozvání k baronu Kottulinskému na nedělní dýchánky.Cítil,že už je na tomto světě přebytečným.Nedostatek pohybu,přejídání,přemíra alkoholu a stará zranění,která se znovu hlásila o slovo, podlomily Trenckovo zdraví.Baron už ví,že zubatá s kosou tentokrát zvítězí. 24.září 1749 požádal velitele pevnosti a několik dalších pánů důstojníků ,že by rád v jejich přítomnosti učinil závažné prohlášení.“Obracím se na vás s prosbou,abyste byli svědky mého posledního životního rozhodnutí,mé poslední vůle“.Trenck vzal ze stolu papír a začal číst:testament který obsahoval 22 bodů, velké peníze daroval kapucínskému klášteru v Brně,další velkou částku věnoval městu Cham,kde jeho panduři tak zle řádili.Dvě stě zlatých odkázal chudým.Za tři sta zlatých se měly sloužit mše,za jeho hříšnou duši.Tři tisíce věnoval na nový oltář ve vězeňské kapli.Čtyři tisíce zlatých měla obdržet přibližně roční Kateřina Rotterová,dcerka jeho osobního sluhy.Zde vzniká otázka:“jestli se náhodou nejedná o Trenckovu dceru,protože její matka jako manželka baronova věrného sluhy měla k němu neomezený přístup,ale je tu hodně možná.“Další bod testamentu pamatuje také na děti velitele pevnosti barona Kottulinského každé z jeho dětí mělo na památku od hodného strýčka Trencka obdržet 600 dukátů.Univerzálním dědicem se stal jeho pruský příbuzný Friedrich Trenck s podmínkou,že přestoupí na katolickou víru a vstoupí do služeb Marie Terezie.Jeho úplně posledním přáním bylo,že chce být pohřben v chatrném mnišském hábitu s kamenem pod hlavou do kapucínské krypty v Brně.Duši odkázal Kristu Ježíši,svaté panně Marii a bohu Otci.O splnění závěti se měl postarat Trenckův právní zástupce Dr.Pergner.Když plukovník baron František Trenck dočetl v místnosti panovalo úplné ticho jen věrný sluha Rotter v pandurském stejnokroji ,který stál u dveří do pokoje vzlykal a rukou si utíral uslzené oči.Jeho pán se rozhodl zemřít.Ani jeho panduři na svého velitele nezapomněli,nechali o něm vytisknout žalozpěv.Trenck se usmál,když mu sluha Rotter podával list a polohlasem si četl báseň plnou smutku a sentimentality nad osudem někdejšího pandurského velitele.Podplukovník Kottulinský,který Dne 4.října roku 1749 kostelní hodiny odbíjely jedenáctou hodinu dopolední ,Trenck se posadil na svém lůžku,jeho tvář byla jasná hnědé oči nezvykle svítily ,pronesl tato slova:“Gottlob meine Stunde ist gekommen“(Chvála bohu moje hodina přišla).Levá tvář nápadně zbledla,tělo sebou škubalo v křečích, po té vydechl naposledy.Nakonec zůstal u lože Trencka jen lékař,který kontroloval jeho tep a jeden mnich ,který se polohlasně modlil za spásu jeho hříšné duše.O tři dny později byl podle svého přání pohřben v kryptě kapucínského kláštera.“Zde pod tím to kamenem odpočívá Trenckův popel a hadry zcela pokojně a tiše“ tak stojí psáno v jeho epitafu.Per Procellas ad Portum-bouřemi k přístavu heslo rodiny Trencků,František se podle něho řídil doslova.Celý svůj krátký život prožil,jak by se dnes řeklo -na plné pecky.Už nikdo nespočítá s kolika ženami se pomiloval,kolik jich naopak učinil nešťastnými.Kolikrát se díval do prázdných očí vlastní smrti.Kolik lidí zabil,nebo zmrzačil.Byl sice šlechtic a majitel jednoho z nevětších panství v Chorvatsku,ale svým způsobem života se moc nelišil od svých pandurů.Liboval si v nevázaný pitkách,karbanu,vyhledával divoká dobrodružství a souboje.Hodně času trávil v lesích při pronásledování zbojníků.Jeho odvaha někdy až hraničila s pohrdáním vlastním životem.Byl na tehdejší dobu velice vzdělaným člověkem,ale ani důkladné vzdělaní v něm nedokázalo potlačit jeho násilnickou povahu,tvrdé srdce,neznal slitování byl neuvěřitelně chamtivý a lakomý.Pro peníze byl schopen všeho.Příběh se ale úplně neuzavřel.V Čechách i na Moravě jsou skupiny lidí,kteří si jednou za čas obléknou historické uniformy,pochodují městy,dělají rekonstrukce slavných bitev.Bitev,které Rakousko vyhrálo,ale i těch kde habsburský dům utrpěl drtivou porážku.V roce 1997 několik nadšenců pro vojenskou historii,zakládá pěší pluk číslo 7 nesoucí jméno hraběte Xavera Harracha.jeho součástí je i novodobá vzpomínka na slavného barona Trencka , maršála Laudona,Josefa II.,nebo posledního rakouského císaře Karla I.

© 2006 Eduard Valeš