Jdi na obsah Jdi na menu
 


Laudon

22. 2. 2010

Generál Laudon jede přes vesnici.....

Není bez zajímavosti,že jméno legendárního rakouského generála Laudona neupadlo v zapomění ani po více jak dvou stoletích,které nás dělí od jeho náhle smrti v Novém Jičně.Kdo by totiž neznal začátek oblíbené lidové písničky „Generál Laudon jede přes vesnici..“,ale také několik nadávek inspirovaných jménem slavného vojevůdce Gideona Ernsta barona Laudona.

Laudon se narodil 13. února roku 1717 v Tootsi v dnešním Estonsku,kde jeho otec Otto Gerhard von Laudon a matka Sofie Eleonora von Bornemann vlastnili malý lenní statek.Rané mládí Gideona Ernsta je těžce poznamenáno chudobou jeho rodného Livonska.Tento kraj byl postižen válkou mezi Švédském a Ruskem.Zpustošena a téměř vylidněná země se jen velice pomalu vzpamatovávala z války.Laudon vyrůstal v chudé rodině a nedostalo se mu patřičného vzdělání.Jako příslušníci nižší šlechty Laudonové nezaujímali nikdy nějaké významnější místo ve veřejném životě země.Hledali spíše uplatnění jako důstojníci ve vojenských službách.V patnácti letech proto nastoupil službu v tehdejší carské armádě.Pod velením polního maršála Muennicha se v letech 1733-35 zúčastnil války o polský trůn a také tažení proti Turkům 1735-39.Roku 1737 byl povýšen na poručíka.Vrchní velitel ruské armády generál polní maršál Burghard hrabě von Muennich k tažení proti Turkům shromáždil v okolí Kyjeva třistatisícové moderně organizované vojsko.Do formací jezdectva si kromě kozáků,dragounů a kyrysníků prosadil také zařazení husarů.Lehké jízdy s diverzním a průzkumným určením. V jednom z husarských táborů se také seznámil s válečným dobrodruhem baronem ObrazekFrantiškem Trenckem(1711-1749).Jako mladý poručík psovského regimentu obdivoval Trenckovo jezdecké umění,z něhož se mohli i rodilí kozáci lecocs přiučit.Baron Franz von der Trenck nemohl jistě tehdy tušit,že právě tento mladý poručík bude také jemu stát poboku v četných bitvách,ale také že mu sudičky předurčili skvělou vojenskou budocnost.Bude stát v čele velké rakouské armády a bude rozhodovat o bitvách jejichž data,průběh i výsledek jsou zatím ještě na dlouho ve hvězdách.

Třeba i život za královnu

Doba o níž budeme nyní hovořit,je dobou válek,jež vedla mladá královna Marie Terezie v letech 1740-1748 proti početné koalici několika evropských dvorů.Tyto války vstoupily do dějin jako války o dědictví rakouské nebo také jako války slezské.Marie Terezie v nich přišla o Slezsko,ale málem ztratila Čechy s Moravou a další.Hlavním protivníkem se jí stal Bedřich Veliký,pruský král,který v čele své dokonalé vycepované armády několikrát vážně ohrozil její trůn.

Když se Laudon vrátil domů na statek svých rodičů k velkému zděšení zjišťuje,že jeho rodina se ocitla v ještě větší finanční tísni a hrozila jim exekuce a potupné vystěhování.Aby mohl obrovské dluhy splácet rozhodl se,že nabídne své služby pruskému králi Friedrichovi II.Byl však odmítnut.Obrátil se proto se stejnou žádostí k vídeňskému dvoru.A právě ve Vídni ho osud shodou okolnosti zase závál k dávnému příteli baronu Trenckovi.Shledání po letech bylo pro oba radostné.Laudon si Trenckovi postěžoval jak byl odmítnut u pruského krále,ale ani zde ve Vídní stále neví na čem je.Trenck se směje:“výborně Laudone,Rakouská armáda potřebuje dobré vojáky,přicházíš v pravou chvíli.Roztahovačný Prus tlačí naší královnu ve Slezsku,z druhé strany útočí Bavoráci a Frantíci.Kamaráde,u mých pandurů je jeden kůň pro hejtmana volný.Ty bys mohl být tím hejtmanem.“.Laudon s odpovědí neváhal ani vteřinu.Nabídku ochotně přijal.Laudon se ujal kapitánského místa v ObrazekTrenckově pandurském pluku k 1.květnu 1744.Převzal velení nad jednou kompanií(setninou),která se připravovala k pochodu do Bavorska a pak měla pokračovat dále do Elsaska.Laudon o sobě dal poprvé vědět v bitvě o Alsaské město Zabern.31.července 1744 jednotky lehkého uherského sboru spolu s pandury město obklíčili.Generál Ghylanyi žádal markýze du Chatelet,aby se vzdal.Ten zdvořile odmítl.Skupina zákopníků pod ochranou palby pandurských pušek těžkými sekerami rozbili dřevěná vrata městské brány.Současně panduři jen v košilích s hanžáry a noži v zubech,šplhají jako kočky na hradby.Jde do tuhého.Pouhé dvě stovky vojáků a houfec ozbrojených civilistů kladli zoufalý odpor.Když viděli,jak rozkurážnění panduři seskakují z hradeb a pobíjejí všechno živé,roztřásla se jim kolena.Město Zabern tone v krvi a slzách.Panduři rabují domy,berou si co jim padne do oka.Surově se zmocňují žen a sotva dospělých panen,zabíjejí každého kdo se jim postaví na odpor.Dobytím města Zaben vrazili Rakušané klín mezi vojska maršála de Coigny ustupujícíh na Štrasburg a jednotky maršála d´Harcourt,kterým generál Baerenklau uštědřil porážku u Eckbolsheimu.V bojích o město Zabern se jako zaskvěl udatností velitel roty kapitán Laudon.Trenck byl na svého přítele patřičně hrdý.Nezapomněl se o jeho udatnosti zmínit ve svém hlášení generálu Nadasdymu.Za neustálých bojů s francouzskými vojsky vévody de Noailles ztratil pandurský sbor hodně mužů.V seznamu ztrát se objevil také hejtman Gideon Ernst Laudon.Seběhlo se to údajně takto:V jedné přestřelce s Francouzi zasáhla Laudona do hrudi střela.Padl k zemi.Bolestí ztratil vědomí.Panduří utekli a nechali raněného hejtmana napospas francouzům.Kyž se probral z mdloby,zjistil že leží v selské jizbě na posteli.Nad ním se skláněl muž ve francouzském stéjnokroji se skalpelem v ruce.Lékař Laudonovi radostně ukazoval olověnou střelu,kterou vytáhl z rány malýma kleštičkama.Jěště,ale nebylo utrpení konec.V ráně uvízl knoflík z pandurského dolmanu.Laudon řval bolestí.Znovu upadl do bezvědomí.Probudil ho až dusot mnoha koňských kopyt.Byla noc.“Hoří,Moerzheim hoří!“ kvílel někdo venku.Laudon zcela procitl z horečnatého spánku.Do jizby vešlo několik sedláků a poklekli k jeho posteli.“Zachraň nás,pane!Ať panduři ušetří Appnehofen.“ „Prvního pandura,kterého uvidite pošlete sem,že tu leží jejich hejtman.“Sedláci děkovali a spěšně odcházeli vyplnit oč je Laudon žádal.Po chvilce se rozletěly dveře a v nich stál pandur.“Gospodin hauptman,konečně jsme vás našli!“

Panduři si vyčítali,že dopustili,aby jejich velitel padl do rukou Francouzů.Pronikali do nepřátelského týlu,slídili po kolonách a táborech zajatců.Až po čtrnácti dnech konečně zjistili kam Francouzi dopravili raněného Laudona.Novopečený plukovník Trenck měl pochopení pro to,čeho se chlapi dožadovali.Náhlým přepadem,který zorganizoval,se podařilo hejtmana Laudona osvobodit.

Celé měsíce,ale potrvá,než se mu vrátí zdraví,aby mohl opět nastoupit službu u své pandurské roty.Mezitím však dojde k událostem,které opět změní děj válečného dramatu.

V květnu roku 1745,válka stále neutuchala.Bojová činnost se opět rozhořela na slezských bojištích.26.května 1745 spojená rakousko-saská armáda zaútočila na slezskou pevnost Kosel a dobyla ji.Do zajetí přitom padlo devatenáct pruských důstojníků a 400 mužů ve zbrani.Zvláštní zásluhy na dobytí pevnosti byly připsány pandurům.Mezi nejudatnějšími byl v hlášeních jmenován velitel jedné z pandurských rot hejtman Laudon.V čele svých vojáků vyrazil na zteč,neohroženě se vrhl do vodního příkopu,přeplaval jej a v plné nepřátelské palbě si přistavil žebřík k pevnostní zdi a jako první vyšplhal nahoru,následován svými pandury.Zmocnili se nepřátelské dělostřelecké baterie a z jejich vlastních děl zahájili palbu na nádvoří pevnosti.Tímto hrdinským činem zcela rozvrátili pruskou obranu a umožnili dalším jednotkám,aby se bez větších ztrát zmocnily pevnosti.Po prohrané bitvě u Žďáru v září 1745 v zájmu své důstojnické cti odchází od Trenckových pandurů.G.E.Laudon neměl povahové předpoklady,aby mezi polovičním lupiči a bandity udělal kariéru.Chyběla mu jak primitivní impulzivnost tak vypočítavá krutost,ani jedna z těchto valstností ovšem nechyběla jeho veliteli plukovníkovi Trenckovi.Po delším usilování a přímluvě vlivných přátel byl Laudon rozhodnutím dvorské válečné rady přeložen v r.1746 v hodnosti hejtmana k pohraničnímu Karlštadskému pěšímu pluku do městečka Buniče(Chorvatsko) na tzv.horkou hranici s Tureckem.Tam dosáhl za svědomitý výkon služby povýšení na majora a po potlačení vojenské vzpoury byl patentem ze dne 20.dubna 1753 povýšen na podplukovníka.Sňatek s Klárou Hagenovou dcerou dvorního dodavatele tabáku ho přiměl k přestupu na katolickou víru.Z tohoto manželství vzešly dvě děti,které,ale v útlém věku umírají.

Kdo seje vítr sklidí bouři

Vážný obrat po řadě klidných let služby na jižní hranici habsburské monarchie,způsobila v Laudonově životě sedmiletá válka.Ačkoliv mezi Rakouskem a Pruskem trval již deset let mír,pruský Obrazekkrál Bedřich II.Veliký,nevěřil,že se královna a císařovna Marie Terezie,smířila se ztrátou Slezska a Kladska.Vyzvědači mu podávali zprávy,že tato energická a vysoce inteligentní panovnice,věnuje nápadně velkou pozornost armádě.Uskutečňuje reformy zkostnatělého systému zajišťující modernizaci výzbroje,výstroje i způsobů vedení boje.Začal tušit,že se zcela určitě připravuje na válku.Laudon byl na základě osobní žádosti zařazen v čele chorvatského pluku do sboru generála Maximiliana Ulysses von Browne.Na jaře 1757 vtáhl pruský král do Čech. 6. května zvítězili Prusové u Stěrbohol. Maršál Daun však u Kolína porazil Prusy na hlavu (18. června).Když zpráva o Kolínské pohromě dorazila do hlavního stanu pruských vojsk u Prahy,zavládlo tu sklíčené ticho.19.července začalo stahování obléhacích vojsk z opevněných postavení na pravém břehu Vltavy.Prusové se ,ale ještě snažili klást zoufalý odpor.Plukovník Laudon na ně zaútočil se dvěma tisíci hraničáři a po obsazení Motola pronikl po svahu k Landronce,kde prudkou ztečí dobyl pruské opevnění.Ukořistil dvě děla a zajal 200 pruských vojáků.Polní zbrojmist Kheul poslal Laudonovi na pomoc šetset husarů a uložil mu pronásledovat poražené pruské jednotky,které kvapně ustupovaly směrem na Slaný a Velvary.Za dva dny dostihl plukovník Laudon se svým kombinovaným sborem vyčerpané, žalostně vyhlížející houfy otrhanců,kteří neuspořádaně,prchali jen aby byli co nejdál od té zpropadené Prahy.Laudon jim zasadil zdrcující úder,kterým potvrdil svou pověst energického,zdatného velitele.24.června 1757 se Laudonovi u Velemína podařil přepad pruského zásobovacího konvoje s početnýmObrazek doprovodem.Laudonovi vojáci ve zběsilé šarvátce pobili desítky pěšáků i jezdců.V boji byl smrtelně raněn francouzský dobrovolník v pruském žoldu markýz de Varene.Laudon ukořistil více než sto vozů s nákladem potravin.Několik dní na to přepadl v Děčíně 15 pruských zásobovacích lodí.Princ Karel Lotrinský velmi oceňoval Laudonovu velitelskou zdatnost.Pochvalným vylíčením jeho iniciativních činů mu zjednal mimořádnou přízeň panovnice.Dále podnikal úspěšné přepady pruských zásobovacích oddílů a transportních kolon přijíždějících Nakléřovským průsmykem do Čech.Za tyto úspěchy byl 25.srpna 1757 povýšen na generálmajora.Maršál Daun táhl s 90 000 muži do Slezska, dobyl jeho velké části a porazil Prusy 22.listopadu 1757 u Vratislavi.V té době válčil pruský král také s Francouzy.Když se ale dověděl o Daunových úspěších, spěchal zpět do Slezska a v prosinci porazil Rakušany vedené Karlem Lotrinským u Litně. Císařští znovu pozbyli těžce dobyté území.ObrazekCísařovna a královna Marie Terezie opět tonula v pohřební náladě.Slezsko již téměř osvobozené ,bylo ztraceno.Její nezdolná vladařská energie vyžadovala vyvodit důsledky z nezdarů a učinit protiopatření.Odvolala řadu generálů a vrchním velitelem místo svého švagra Karla Lotrinského,jmenovala maršála Dauna.Bedřich Veliký začal uskutečňovat svůj nový plán.Dobytím Olomouce zamýšlel otevřít si cestu k rozhodujícímu úderu na Vídeň.Již 28. dubna byl v Krnově, následujícího dne nocoval v Opavě a prvního května byl v Budišově nad Budišovkou . Podle kronikářských zápisů táhlo toho dne přes Budišov 13 000 mužů vojska s doprovodem pištců, bubeníků a zpěváků, při čemž bylo mnoho obyvatel okradeno o potraviny.Sedláci museli odvádět obilí pod hrozbou oběšením.Friedrichovy plány se však záhy začaly hroutit.Tělnatý maršál Keith,který řídil obléhání Olomouce se marně snažil uzamknout toto pevnostní město souvislím obkličovacím kruhem.V jeho táboře se vzmáhal hlad a nedostatek nejen potravin a píce, ale i munice.Pruský král byl donucen dát rozkaz k dovozu zásob, potravin, výzbroje, střeliva a peněz z Pruska. V Nise a Kozlí byl soustředěn veliký transport čítající 4 000 vozů a 2 500 volů, který měl být dopraven do tábora k Olomouci. „Konvoj nesmí projet!“.Velitelství pověřilo tímto nelehkým úkolem generála Laudona. Současně mu byli přiděleni generál Šiškovič a plukovník Lanius se svými sbory. Velitelem pruského konvoje byl starý válečník plukovník Mosel.Doprovodné vojsko čítalo přes 10 000 mužů. 27. června transport zůstal v Budišově a čekal na opožděné vozy.Bylo deštivé počasí, cesty byly rozmoklé, což ztěžovalo pochod.Laudon měl již rozestavěno dělostřelectvo po návrších a křovích v Guntramovicích a vydal se na pochod vesnicí směrem k Budišovu.28.června u Guntramovic napadly oddíly rakouského lehkého jezdectva pruský předvoj.Prusové s vypětím všech sil útok odrazili za cenu těžkých ztrát.O dva dny později u Domašova,v úžinách kopcovitého terénu,rakouská přesila udeřila na konvoj ze všech stran.Účinek přepadení byl strašný. Silnice vedla hlubokým úvozem a zasažené první vozy zatarasily cestu dalším. Vozkové plni strachu ještě z Guntramovic nechali potahy osudu a prchali z dosahu střelby. Hned na to vyrazila Šiškovičova pěchota. Pruský maršál Ziethen nepozbyl rozvahy, hnal vozy mimo silnici na návrší a utvořil z nich vozovou hradbu a nejen ,že čelil útoku, ale také zaútočil na levé křídlo Rakušanů, do zad mu však vpadla saská jízda a útok byl odražen. Ziethen staví nové prapory a útočí. Boj je veden za střídavého štěstí, opět Obrazekjsou Rakušané proti velké přesile a kdoví jak by boj skončil, kdyby nezasáhl znovu generál Laudon. Uslyšel v Moravském Berouně střelbu děl, ihned vyrazil k Domášovu, vytlačil pruské granátníky z Novosad a spojil se s Šiškovičem. Sevřeli Ziethena půlkruhem a ten se mohl jen bránit. Prusové se uzavřeli ve vozové hradbě a ještě 2 hodiny vzdorovali.Rakouská děla však bušila jako perlíky do kvapně poskládané vozové hradby zápalnými koulemi. Když ale byly zasaženy vozy se střelným prachem,tak vybuchly. Vozová hradba se protrhla a Laudon dal povel jízdě k útoku. Došlo k strašnému krveprolití. Kdo zůstal živ, prchal.Celé houfy nováčků se vzdávaly.Generálové Zeithen a Mosel již nebyli schopni odvrátit zkázu konvoje.Král nedostal toužebně očekávané zásoby.Byl hlad, nebylo střelivo, vzmáhala se dezerce a klesala morálka pruských vojáků,nezbylo tedy nic jiného než spěšně ustoupit zpátky do Slezska.

Za bitvu u Domašova byl Laudon jmenován podmaršálem.Ještě téhož roku za svou zásluhu na přesvědčivém vítězství u Hochkirchu se mu dostalo dědičného šlechtického titulu říšského a rakouského barona a statku Malé Bečváry jako daru od samotné císařovny.K Laudonovým oslnivým úspěchům v sedmileté válce,ale bezpochyby patří jeho velké vítězství nad Bedřichem II. u Kunersdorfu(Kunowice) v roce 1759.Po tomto úspěchu následovalo povýšení na polního zbrojmistra.Ruská carevna Alžběta ho obdarovala kordem s pozlacenou pochvou a jílecem posázeným brilianty.V roce 1760 po porážce pruské armády u Landshutu a po obsazení ObrazekKladska utrpěl Laudon nečekanou porážku u Lehnice.Přispěli k ní svou netečností generálové Daun a Lacy.Laudon podrobil jejich nerozhodnost a vyčkávací taktiku ostré kritice a veřejně se distancoval od jejich způsobů vedení války.Do konce sedmileté války se již nezúčastnil žádných velkých bojových operací

Doba míru a válka s Osmanskou říší

Laudon odešel do ústraní a věnoval se své velké vášni- studiu map a vojenských plánů.První větší příležitost sednout si opět do sedla a velet nějaké vojenské jednotce i v dobách mírových byly pro Laudona vojenské manévry konnané ve dnech 7. až 17.září roku 1766 u Havlíčkova Brodu(Německého),kde dostal na starost jednu polovinu zúčastněné armády a tu druhou si vzal na starost novopečený císař Josef II.Ve stéjném roce byl Laudon jmenován genrálním inspektorem pěších vojsk.Ještě téhož roku ho císař jmenoval vojenským velitelem na Moravě.LaudonObrazek se nové funkce ujal 13.listopadu.K tomuto povýšení získal ročně 4.000 zlatých a dalších 8.000 zlatých jako stravné.O několik dní později se mu dostalo dalšího postu v úřadu dvorního válečného rady a císařsko-královského válečného rady.V roce 1772 ho,ale postihují vážné zdravotní problémy a místo účasti na vojenských operácích v rámci prvního dělení Polska raději odjíždí na léčení do Benátek.První vojenské operace války o tzv.bavorské dědictví se odehrály 6.července 1778,kdy opět pruské jednotky překročili hranice českého království u Náchoda.Hlavní část Laudonovi armády zaujala postavení v okolí obce Vetlá a předsunuté jednotky potom u Děčína,kde předvídal pruský vpád.5.září zaútočil na pozice prusů u Kuřivod a ztlačil je k Labi.K dalším vojenským operacím již nedošlo,protože v té době probíhala mírová jednání završená 13.května 1779 Těšínským mírem.

Poslední Laudonovou válkou,byla válka s Osmanskou říší.Do které Rakousko vstoupilo 9.února 1788.Nepříznívý vývoj ve válce však donutil císaře,aby 30.července 1788 povolal stárnoucího polního maršála zpět do služby.Po několika úspěšných střetech s tureckými vojsky 26.srpna 1788 dobyl pevnost Dubice.V srpnu následujícího roku se stal Laudon vrchním velitelem a dne 30.srpna 1789 vytáhl se svou armádou na Bělehrad.Po drtivém dělostřeleckém útoku 7.řijna město kapitulovalo.Po vyhrané válce a na sklonku svého života se mu dostalo jednoho z největších ocenění vůbec-od císaře obdržel Velkokříž Marie Trezie s briliantovou hvězdou.Návrat domů byl impozantní.Když vysvstalo nové nebezpečí konfliktu s Pruskem byl 4.ledna 1790 jmenován vrchním velitelem armády.20.ledna umírá císař Josef II. , jeho nástupce Leopold II.,jmenoval Laudona generalissimem,stal se tak třetím generalissimem vůbec.Před ním to byl jen Albrecht z Valdštejna a princ Evžen Savojský.Stanul konečně navrcholu své vojenské kariéry.V této vysoké vojenské hodnosti uprostřed horečnatých příprav na novou válku s Pruskem ho 14.července 1790 v Novém Jičíně zastihla smrt..Zesnulý maršál byl po pietním aktu za přítomnosti generálů a důstojníků svého štábu za nejvyšších poct veřejných činitelů a svého vojska za hlaholu zvonů odvezen čtyřspřežím z Nového Jičína do Hadersdorfu u Vídně,kde byly jeho ostatky uloženy do rodinné hrobky.Obrazek

© 2010 Eduard Valeš



 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA